Holešice (Cizkrajov)
| Holešice | |
|---|---|
 Náves v Holešicích | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Cizkrajov |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°1′33″ s. š., 15°25′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 43 (2021)[1] |
| Katastrální území | Holešice u Cizkrajova (4,67 km²) |
| PSČ | 378 81 |
| Počet domů | 28 (2011)[2] |
  Holešice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 17884 |
| Kód k. ú. | 617881 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holešice (německy Holleschitz[3]) jsou vesnice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Nachází se dva kilometry jihovýchodně od obce Cizkrajov, ke které jako část obce patří. Vesnice leží v nadmořské výšce 477 metrů. Lokalizována je do široce rozevřeného údolí Moravské Dyje, v jižní části Dačické kotliny.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ves je v historických pramenech poprvé uváděna v roce 1380 (uváděn je také rok 1385[4]) v souvislosti s prodejem Holešic slavonickému měšťanovi Janu Hodnitzerovi. Podle lánového rejstříku bylo ve vsi před třicetiletou válkou 20 usedlostí. V roce 1843 žilo v Holešicích 206 obyvatel v 34 domech a 44 domácnostech. Desátky se odváděly panství a faře v Telči. Na týdenní sobotní trhy se jezdilo do Dačic. Škola v obci nikdy nebyla, děti chodily do školy v Cizkrajově, po jejím zavření pak do Slavonic nebo do Dačic. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1932.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Podél východní hranice katastrálního území vesnice protéká řeka Moravská Dyje, jejíž niva zde je chráněna jako přírodní památka Moravská Dyje.
Správní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Do roku 1849 byly Holešice součástí panství Telč v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byly podřízeny politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v soudní správě okresnímu soudu tamtéž. Po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v letech 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly veřejná správa a soudnictví roku 1868 opět odděleny, vrátily se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž. Od roku 1911 náležely pod Okresní soud ve Slavonicích až do roku 1938. Po okupaci pohraničí nacistickým Německem náležely od října 1938 do května 1945 pod Landrat ve Waidhofenu an der Thaya, říšská župa Dolní Dunaj. Po osvobození v květnu 1945 patřily pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy po územní reorganizaci byly Holešice s moravským Slavonickem začleněny pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V roce 1964 byly Holešice v rámci integrace obcí připojeny pod Cizkrajov. Od roku 2003 spadají pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[5]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple svatého Jana Nepomuckého na návsi z počátku 19. století
- Před kaplí kamenný kříž z roku 1856
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 20.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 212.
- ↑ NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 735–737. (český)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Holešice na Wikimedia Commons
