Ďáblova pevnost
| Ďáblova pevnost | |
|---|---|
 Severní stěna Ďáblovy pevnosti | |
| Vrchol | 347 m |
| Prominence | 20 m |
| Poloha | |
| Stát | Rusko, Ruské impérium a Sovětský svaz |
| Souřadnice | 56°56′30″ s. š., 60°20′50″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ďáblova pevnost (rusky Чёртово Городище) je skalní útvar ve Sverdlovské oblasti, Uralském federálním okruhu v Rusku. Skalní útvar, který je součástí Hornoisetského žulového masívu (Верх-Исетский гранитный массив),[1] se skládá z několika druhů hornin, je oblíbeným turistickým a horolezeckým cílem a archeologickým nalezištěm.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Skalní útvar Ďáblova pevnost je vysoký 20 metrů a nachází se na vrcholu stejnojmenné zalesněné hory ve vzdálenosti asi 4,5 km od vesnice Iseť (Исеть).[2] Hlavní vrstvu skalní formace tvoří žula s horní vrstvou sedimentárních hornin. Nachází se v hustě zalesněné oblasti poblíž přítoku řeky Iseť. Skalní útvar byl navštěvován lidmi již v dávných dobách, takže se na hoře nachází velké množství archeologických nálezů. Místní obyvatelé se o horu zajímali již v 19. století, ačkoli mnozí považovali skalní útvar za místo zla. První moderní dokumentace místa pochází z roku 1861, kdy na místo cestoval kněz z Jekatěrinburgu Vladimir Zacharovič Zemljanicyn. Zemljanicyn si na cestu přivedl dva přátele a všichni tři muži se později stali členy Uralské společnosti milovníků přírodních věd, která v roce 1873 zveřejnila zprávu o skále. Společnost zahájila druhou expedici na místo v roce 1874, přičemž se k ní připojil sám zakladatel společnosti Onisim Kler. Ten ve svém deníku poznamenal, že kameny mu připomínaly kyklopské struktury.[3] Položil si otázku o smyslu a přemýšlel, jestli jsou kameny dílem starověkých lidí. V roce 1889 uspořádala Uralská společnost milovníků přírodních věd třetí výlet na místo.[3]
Hora je i historickou památkou: ve starověku zde byla hutnická výroba a obětní místo starší doby železné a středověku. Byly nalezeny fragmenty keramiky itkulské kultury i pozdější doby.[4]
Na konci 19. a na počátku 20. století se útvar stal populárnějším a časem se vliv vysokého počtu návštěvníků negativně odrazil na zdejším životním prostředí. V letech 1980 až 1985 byly skály pro veřejnost uzavřeny a vyčištěny, zároveň ale v téže době zde byla uměle upravena cvičná lezecká skalní stěna, jedna z prvních svého druhu v SSSR. Místo zůstává oblíbeným cílem turistů a horolezců.[3][5] Je také oblíbeným tématem pro fotografy.[6]
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Název skalního útvaru může pocházet ze slova Chortan, což v překladu z mansijštiny znamená přední obchod. To se mohlo změnit na Sortan nebo Sart-tan, což vedlo k tomu, že skalní útvar je spojen s ďáblem.[3]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chertovo Gorodishche na anglické Wikipedii.
- ↑ РАСПОПОВ, Павел. Верх-Исетский гранитный массив [online]. 2016-02-26 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ УРАЛ. Иллюстрированная краеведческая энциклопедия [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d УРАЛ, Наш. Скалы Чертово Городище: описание, как добраться, фото — Наш Урал [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ УРАЛ. Иллюстрированная краеведческая энциколопедия | Ч ЧЕРТОВ–ЧЕРТОВЫ | Книги энциклопедии фотоальбомы об Урале купить | Издательство Квист | Николай Рундквист. quist.pro [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Central Ural - For Rock Climbers And Bikers :: Ideas & hints :: Travel :: Russia-InfoCentre. russia-ic.com [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Chertovo Gorodishche. www.wdl.org [online]. 1910 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ďáblova pevnost na Wikimedia Commons
