75. pěší pluk
| 75. pěší pluk | |
|---|---|
_in_Parade.png) Poručík (Oberleutnant) 75. pěšího pluku ve vycházkové uniformě, 1914 | |
| Země |  Rakousko-Uhersko |
| Existence | 1860 - 1918 |
| Vznik | 1860 |
| Zánik | 1918 |
| Typ | pěchota |
| Posádka | Jindřichův Hradec, Třeboň, Praha |
| Podřízené jednotky | 4 pěší prapory |
| Nadřazené jednotky | Rakousko-Uherská armáda |
| Účast | |
| Války | První světová válka |
| Bitvy | Bitva u Jaroslavle Bitva u Zborova |
Jindřichohradecký 75. pěší pluk nebo Císařský a královský pěší pluk č. 75 (německy Kaiserliches und königliches Infanterieregiment Nr. 75. Neuhaus, IR. 75) byl vojenský pěší pluk rakousko-uherské armády, jehož domovskou základnou byla jindřichohradecká kasárna.
Historie pluku[editovat | editovat zdroj]
Rakouské císařství[editovat | editovat zdroj]
Pluk byl založen 1. února 1860 v Jindřichově Hradci (německy Neuhaus) po sloučení tří praporů vyřazených z řadových pěších pluků č. 11, 18. a 21.[1][2] Náborový okrsek č. 75 Jindřichův Hradec byl podřízen Hlavnímu domácímu velitelství pro Království České (1. armádní sbor) v Praze,[3] od roku 1883 pak spadal pod velení 8. armádního sboru.[2] Prvním čestným majitelem pluku byl jmenován polní zbrojmistr Franz Folliot de Crenneville (1860–1888), po něm pak následovali dánští králové Kristián IX. (1888–1906) a Frederik VIII. (1906–1912).[2]
V roce 1866 bylo velitelství pluku přesunuto z Jindřichova Hradce do Vídně.[4] Téhož roku se pluk zapojil do bojů v třetí válce za italskou nezávislost roku 1866, kde mj. bojoval v bitvě u Custozy.[2] Svůj svátek pluk slavil 24. června, v den výročí této bitvy.
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
V letech 1869–1874 bylo velitelství pluku umístěno v pevnosti Josefov, záložní velitelství a záložní okresní stanice pak v Jindřichově Hradci. V roce 1874 bylo velitelství pluku přesunuto opět do Prahy.[5] V roce 1897 bylo velitelství pluku spolu s 1 a 3. praporem byl umístěno v Jindřichově Hradci, 4. prapor pak v Třeboni a 2. prapor byl odvelen do černohorské Crkvice na území podřízeném vojenskému velitelství v Zadaru. Pluk (bez 2. praporu) byl součástí 38. pěší brigády patřící k 19. pěší divizi, zatímco detašovaný 2. prapor byl podřízen velení 94. pěší brigády [6] .
V letech 1903-1905 byly 2 a 4. prapor pluku umístěny v Jindřichově Hradci, 1. prapor v Třeboni a 3. prapor v Praze. Celý pluk byl stále součástí 38. pěší brigády.[7] V letech 1906-1908 byl pluk dislokován v Praze kromě 3. praporu, který zůstal v Jindřichově Hradci. Celý pluk byl pak stále součástí 38. pěší brigády [8] . V roce 1908 byl pluk (bez 1. praporu) podřízen velitelství 37. brigády náležící k 19. pěší divizi, zatímco 1. prapor byl odvelen do bosenské Doboje na území 15. armádního sboru a zařazen do 12. horské brigády náležející k 48. pěší divizi.[9] V letech 1910-1912 byl 3. a 4. prapor umístěn v Jindřichově Hradci, 2. prapor v Praze a 1. prapor v Doboji.
V letech 1912 až 1914 byl pluk dislokován v Salcburku, na území 14. armádního sboru, kromě 3. praporu, který zůstal v posilovém obvodu pluku, v Jindřichově Hradci. [2] Pluk (bez 3. praporu) byl součástí 6. pěší brigády patřící k 3. pěší divizi, zatímco 3. prapor byl podřízen velitelství 38. pěší brigády patřící k 19. pěší divizi. [10]
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
V době začátku první světové války v roce 1914 tvořilo pluk 79 % mužů české národnosti, 20 % pak národnosti německé. Po začátku války byl pluk v letech 1914 až 1918 nasazen proti ruské carské armádě v Haliči, zde se mj. zúčastnili bitvy u Jaroslavle.
Zánik[editovat | editovat zdroj]
S koncem války a zánikem rakousko-uherské monarchie koncem roku 1918 byl pluk sloučen s jedním z pěších pluků nově vzniklé Československé armády,
Velitelé pluku[editovat | editovat zdroj]
- plukovník Friedrich von Mondel (1860–1867)[1]
- plukovník Karl von Tegetthoff (1867 – 1872 → velitel 1. brigády, 6. divize )
- plukovník Ignaz Sehmitt von Kehlau (1872 – 1876 → velitel 29. pěší brigády)
- plk. Alexander Kuhn von Kuhnenfeld (1876 – )
- plk. Ottokar Haas ( – 1900 → velitel 32. pěší brigády)
- plk. Florian von Weywara (1900 – 1905 → velitel 48. pěší brigády )
- plk. Arnold Münzel (1905 – 1910 → velitel 2. horské brigády)
- plk. Josef Teisinger von Tüllenburg (1910 – 1912 → velitel 48. pěší brigády )
- plk. Franz Wiedstruck (1912 – 1914 [2] )
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 75 Pułk Piechoty Austro-Węgier na polské Wikipedii.
- ↑ a b Rocznik oficerski 1860-1861, s. 280.
- ↑ a b c d e f Rocznik oficerski c. i k. Armii i Marynarki Wojennej 1914, s. 528.
- ↑ Rocznik oficerski 1860-1861, s. 75.
- ↑ Rocznik oficerski 1867, s. 326.
- ↑ Rocznik oficerski 1875, s. 337.
- ↑ Rocznik oficerski c. i k. Armii i Marynarki Wojennej 1898, s. 125, 141, 516.
- ↑ Rocznik oficerski c. i k. Armii i Marynarki Wojennej 1906, s. 133, 566.
- ↑ Rocznik oficerski c. i k. Armii i Marynarki Wojennej 1907, s. 135, 574.
- ↑ Rocznik oficerski c. i k. Armii i Marynarki Wojennej 1909, s. 139, 153, 600.
- ↑ Rocznik oficerski c. i k. Armii i Marynarki Wojennej 1914, s. 97, 111.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kais. Königl. Militär-Schematismus für 1873. Vídeň, 1873.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1890. Vídeň, 1889.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1891. Vídeň, 1891.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1895. Vídeň, 1895.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1900. Vídeň, 1899.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1914. Vídeň, 1914.