Albert Koller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert baron von Koller
Velitel 8. armádního sboru v Praze (Zemský velitel v Čechách)
Ve funkci:
11. října 1908 – 1. října 1912
PředchůdceHubert von Czibulka
NástupceArthur Giesl
Velitel 9. armádního sboru v Josefově
Ve funkci:
20. listopadu 1906 – 11. října 1908
PředchůdceJulius von Latscher-Lauendorf
NástupceAdolf Rummer von Rummershof
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1907), polní podmaršál (1900), generálmajor (1896)

Narození7. ledna 1849
Praha
Úmrtí18. ledna 1942 (ve věku 93 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1909)
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesedůstojník
OceněníŘád Albrechtův
CommonsAlbert von Koller
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert svobodný pán von Koller (7. ledna 1849, Praha18. ledna 1942, Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v rakouské armádě a působil na různých místech monarchie. Jako štábní důstojník strávil deset let v císařské vojenské kanceláři (1880–1890), později byl velitelem vyšších jednotek v Haliči a ve Slezsku. V závěru kariéry působil v Čechách jako velitel 9. armádního sboru v Josefově (1906–1908) a 8. armádního sboru v Praze (1908–1912), respektive zemský velitel v Čechách. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1907) a v roce 1909 získal titul barona.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny c. k. podplukovníka Alberta Kollera, povýšeného v roce 1883 do šlechtického stavu. Na vojenskou dráhu se připravoval nejprve v kadetní škole v Marburgu, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1868 jako poručík u 42. pěšího pluku příslušného do Terezína, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1875) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako kapitán (1877) byl štábním důstojníkem u 18. pěší divize[1] a v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1879 byl přidělen k zemskému velitelství v Bosně a Hercegovině se sídlem v Sarajevu.[2] Díky svým schopnostem byl v roce 1880 přeložen do Vídně k císařské vojenské kanceláři (Militär-Kanzlei Seiner Majestät des Kaisers und Königs),[3] kde strávil více než deset let služby. V císařské vojenské kanceláři zastával různé funkce a postupoval v hodnostech (major 1884[4], podplukovník (1887)[5] V prosinci 1890 byl povýšen na plukovníka a v roce 1891 byl krátce velitelem 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích,[6]. V roce 1892 byl přeložen do Prahy, kde do roku 1896 zastával post šéfa štábu 8. armádního sboru.[7][8]

V roce 1896 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 47. pěchotní brigády v Přemyšlu.[9], později byl přeložen jako velitel 10. pěchotní brigády do Opavy.[10] V roce 1900 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 11. pěchotní divize ve Lvově.[11][12] V roce 1905 byl povolán znovu do Vídně a krátce zastával post prezidenta komise pro povyšování aspirantů na důstojníky generálního štábu.[13]a v letech 1906–1908 byl velitelem pevnosti v Josefově, respektive 9. armádního sboru.[14] V roce 1907 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra,[15] v roce 1908 dosáhl navíc stejného hodnostního stupně jako generál pěchoty.[16] Svou aktivní kariéru završil jako zemský velitel v Čechách se sídlem v Praze, respektive velitel 8. armádního sboru (1908–1912).[17][18][19] K datu 1. října 1912 na vlastní žádost odešel do výslužby,[20] poté žil v soukromí ve Vídni, příležitostně pobýval také na zámku v Jevišovicích, který patřil jeho švagrovi Vilému Ofenheimovi.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Spolu s otcem byl od roku 1883 uživatelem prostého šlechtického titulu (von Koller). Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1907 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Od roku 1907 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 94 dislokovaného v Josefově.[22][23] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[24][25] Během vojenské kariéry získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[26]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]


Jeho manželkou byla Marie Magdalena Ofenheimová (1852–1936), dcera podnikatele a bankéře Viktora Ofenheima (1820–1886). Manželství zůstalo bezdětné.[27]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 146 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1880; Vídeň, 1879; s. 107, 158 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 69 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 69, 155 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 69, 156 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1892; Vídeň, 1891; s. 151, 176 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 226, 237 dostupné online
  8. Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 131, 159 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 111, 155 dostupné online
  11. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 266 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 131, 153 dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 160 dostupné online
  14. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 281 dostupné online
  15. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 136, 161 dostupné online
  16. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  18. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1909; Vídeň, 1908; s. 139 dostupné online
  19. Seznam velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  20. Služební postup Alberta Kollera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 90 dostupné online
  21. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 234 dostupné online
  22. Pěší pluk č. 94 na webu valka.cz dostupné online
  23. Přehled majitelů pěšího pluku č. 94 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 566 dostupné online
  24. Rodina Kollerů na webu novanobilitas dostupné online
  25. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; 495 s. ISBN 978-80-905324-3-4
  26. Přehled řádů a vyznamenání Alberta Kollera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 308 dostupné online
  27. Marie von Koller na webu geni.com dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]