Ante Marković
| Ante Marković | |
|---|---|
.jpg) Ante Marković (1990) | |
| Předseda federální vlády SFRJ | |
| Ve funkci: 16. března 1989 – 20. prosince 1991 | |
| Předchůdce | Branko Mikulić |
| Nástupce | Aleksandar Mitrović politik |
| Předseda Předsednictva SR Chorvatsko | |
| Ve funkci: 1986 – 1988 | |
| Předchůdce | Ema Derosi-Bjelajac |
| Nástupce | Ivo Latin |
| Předseda vlády SR Chorvatsko | |
| Ve funkci: 1980 – 1985 | |
| Předchůdce | Petar Fleković |
| Nástupce | Ema Derosi-Bjelajac |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Svaz komunistů Jugoslávie Svaz reformních sil Jugoslávie |
| Narození | 25. listopadu 1924  Konjic, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců |
| Úmrtí | 28. listopadu 2011 (ve věku 87 let) |
| Místo pohřbení | Dubrovník |
| Národnost | chorvatská |
| Alma mater | Fakulta elektrotechniky a výpočetní techniky, Záhřeb |
| Profese | politik, politický komisař a elektroinženýr |
| Commons | Ante Marković |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ante Marković (* 25. listopadu 1924 Konjic[1], Království Srbů, Chorvatů a Slovinců - 28. listopadu 2011), byl chorvatský podnikatel a poslední premiér SFRJ (oficiální titul byl předseda Nejvyššího svazového výboru). Funkci zastával od 16. března 1989 do 20. prosince 1991.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval elektrotechniku na záhřebské technické univerzitě, poté strávil řadu let v národním podniku Rade Končar v Záhřebu. Úspěch firmy, která patřila k významným strojírenským podnikům v Jugoslávii a kterou později i řídil, mu zajistil politickou kariéru. V letech 1982 - 1986 se stal předsedou Nejvyšší rady SR Chorvatsko, v následujících dvou letech pak zastával i funkci republikového prezidenta. Etnickým původem byl bosenský Chorvat proslul hlavně jako stoupenec tržních reforem[2], které měly resuscitovat jugoslávské hospodářství v nepříliš šťastné chvíli.
Hospodářská situace SFRJ byla na konci 80. let velmi neuspokojivá. V roce 1987 země oznámila, že není schopna platit ohromné zahraniční dluhy[3], měna se hroutila (rostla inflace[4]), životní úroveň klesala a od roku 1984 také přibývalo stávek - jevu v socialistické zemi nepříliš vídaného. Po rezignaci Branko Mikuliće nastoupil do premiérského křesla Ante Marković, který se rozhodl pro akční plán úspor a ozdravení ekonomiky. Ten počítal s měnovou reformou, zmrazením mezd i cen[4] a s privatizací státních podniků, především bank.[4]Jugoslávský dinár byl navázán na německou marku[4] (což je praxe, ve které se v zemích bývalé Jugoslávie pokračuje dodnes).
Ekonomický pokles se však dařilo tlumit jen částečně. Kromě hospodářských obtíží, poklesu průmyslové výroby a zastaralosti domácích firem totiž Jugoslávii začaly tížit i problémy politické, hlavně etnické, které znemožnily pokračování další spolupráce. O těchto snahách Marković samozřejmě věděl a pokoušel se jim zabránit.[5] Jako ekonom se však musel věnovat hlavně výdajové stránce jugoslávské politiky. I tam se ale jeho politika se dostala do sporu s plány tehdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiće, který neměl velký zájem udržovat přísnou výdajovou disciplínu.[6] Podle průzkumu veřejného mínění z jara 1990 však měl jeho reformní program podporu 79 % obyvatel SFRJ (nejvíce v BiH, 93 % a nejméně v Kosovu, 42 %).[7][8]
Po rozpadu Svazu komunistů Jugoslávie v roce 1990 založil politickou stranu Savez reformskih snaga (svaz reformních sil)[9], která sice získala v Bosně a Hercegovině asi 14% podporu, v ostatních republikách by však nezískala ani 5 % hlasů všech oprávněných voličů.[4] [10] Hlavní devizou nové strany i jeho samotného byl růst sebevědomí, který Jugoslávii krátce zaplavil při prvních pozitivnějších ekonomických výsledcích.[4][11][12] Značné naděje do Markoviće vkládaly i západní státy, spolu s USA, které očekávaly, že nový jugoslávský premiér zemi vyvleče z dlouhodobé krize, způsobené četnými faktory. Nadšeni byli především z jeho optimismu, dynamiky a odhodlanosti.[13] Hlavní díl popularity získaly ale nové strany s politiky, prosazujícími hlavně národní zájmy jednotlivých republik.
Namísto ekonomického vzestupu a restrukturalizace jugoslávského hospodářství však zemi čekaly jenom rostoucí do té doby neřešení spory, převážně národnostní povahy. Marković však vždy vystupoval na veřejnosti optimisticky a odmítal připustit vážnost situace. Rovněž odmítal, že dojde k vypuknutí války. Během ozbrojených střetů se pokoušel situaci řešit především uvalením zbrojního embarga na SFRJ. To poškodilo především Slovinsko a Chorvatsko, jejichž ozbrojené složky byly ve srovnání s jugoslávskou lidovou armádou nesrovnatelně hůře vyzbrojené. Pašování zbraní však ale nezabránit nemohl.
Po válce a rozpadu Jugoslávie se stáhl z veřejného života, na svoji funkci 19. prosince 1991 rezignoval.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ CARMICHAEL, Catherine. A Concise History of Bosnia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. ISBN 978-1-107-01615-6. S. 108. (angličtina)
- ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing Kapitola Agresija Srbije i JNA na ostalu Jugoslaviju - Stvaranje samostalne Hrvatske (1987-1991), s. 761. (chorvatština)
- ↑ zpráva na nytimes.com z roku 1987 (anglicky)
- ↑ a b c d e f Kniha "A history of Eastern Europe:crisis and change, str. 521 (anglicky)
- ↑ Zpráva na bbc.co.uk ohledně dělení Bosny a Hercegoviny (anglicky)
- ↑ [Kniha "A history of Eastern Europe:crisis and change, str. 522 (anglicky)]
- ↑ Borba, 26. června 1990, str 12
- ↑ Vjesnik, 26. června 1990, str. 3
- ↑ Югославия в ХХ веке. Очерки политической истории. Moskva: Moskva INDRIK, 2011. Kapitola Карделевская Югославия, s. 754. (ruština)
- ↑ HAYDEN, Robert M. Skice za podeljenu kuću, Ustavna logika jugoslovenskih sukoba. [s.l.]: Samizdat B92 Kapitola Konfederalizacija federacije 1988-1990, s. 44. (srbochorvatština)
- ↑ POPOV, Nebojša. Srpska strana rata - I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Rat za nacionalne države, s. 78. (srbština)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 51. (angličtina)
- ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd: Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 45. (srbština)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ante Marković na Wikimedia Commons 
Osoba Ante Marković ve Wikicitátech
.svg){kind=small}
.svg)
