Antonín Bořek-Dohalský (1944–2017)
| Antonín Bořek-Dohalský | |
|---|---|
| Narození | 28. srpna 1944 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 12. listopadu 2017 (ve věku 73 let) Lysá nad Labem  Česko |
| Titul |  hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Choť | (1974) Iva, roz. Kotková (1937–2002) |
| Děti | 1. Antonín (* 1973) 2. Pavlína (* 1975) |
| Rodiče | Jiří Bořek-Dohalský (1914–1990) a Josefa, roz. z Thurn-Taxisu (1917–1990) |
| Příbuzní | děd: František Bořek-Dohalský (1887–1951) bratr: Václav Bořek-Dohalský (1941–2004) bratr: Jiří Bořek-Dohalský (1943–2004) bratr: Zdeněk Bořek-Dohalský (1948–1975) synovec: Václav Bořek-Dohalský (* 1972) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Bořek-Dohalský (28. srpna 1944 Praha[1] – 20. listopadu 2017 Lysá nad Labem) pocházel z českého šlechtického rodu Dohalských, jehož kořeny sahají až do 15. století.
Život[editovat | editovat zdroj]
Otcem Antonína Bořka-Dohalského byl JUDr. Jiří Bořek-Dohalský (1914–1990) a jeho matkou Josefa princezna z Thurn-Taxisu (1917–1990). Měl tři sourozence, prostřední Jiří emigroval v roce 1968 do Rakouska a mladší Zdeněk v roce 1975 tragicky zahynul. Vyrůstal na Pražském hradě, kde jeho otec pracoval v kanceláři prezidenta republiky. V roce 1950 byl otec zatčen a deset let vězněn v Jáchymově, Příbrami a Leopoldově.[2] Od osudového roku 1950 rodina žila v zahradním domku v Lysé nad Labem u babičky Gabriely Thurn-Taxis (1883–1970).
Po absolvování základní školy a kratší epizodě učení se na kuchaře v hotelu Evropa, kde se nepohodl s učitelem,[3] musel Antonín nastoupit do učení v Sokolově, kde se vyučil pokrývačem. Po vyučení pokrýval např. střechu na hradě Loket.[3] Poté se vrátil domů, stavěl v Praze lešení, pracoval na dráze,[3] ale po krátké době nastoupil vojenskou službu u PTP (pomocné technické prapory) v Liberci. V roce 1965 se pokusil dodělat si večerně maturitu, ale bylo mu to znemožněno.[4]
Vystřídal různé profese a v letech 1967–1974 působil v karlínském divadle jako kulisák. Jeho kolegou byl Zdeněk Sternberg (1923–2021).[4] Později pracoval s manželkou ve venkovské hospodě v jižních Čechách, ale po tragické smrti mladšího bratra Zdeňka se přestěhovali zpět do Lysé.[4] Pracoval nadále v gastronomii i jako pokrývač, nakonec kvůli astmatu odešel ve věku 37 let do invalidního důchodu.[4]
Bavil ho zpěv i herectví.[4] Byl členem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. K jeho dalším zálibám patřilo vaření, knihy, hudba, opera a historie jeho rodiny.[5]
Po Sametové revoluci rod restituoval několik domů v Jindřichově Hradci.[2] Jejich domek v Lysé nad Labem, který byl plný starožitností po předcích, v roce 1991 vykradli zloději.[5]
Antonín Bořek-Dohalský zemřel 20. listopadu 2017 v Lysé nad Labem.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 21. listopadu 1974 se v Praze oženil s Ivou Kotkovou (7. 8. 1937 Pardubice – 26. 6. 2002 Lysá nad Labem), s níž měl syna a dceru.[1]
- 1. Antonín (* 25. 4. 1973 Praha), jako jeho otec i on měl v období komunismu omezený výběr vzdělání, chtěl se věnovat hudbě, nakonec navštěvoval Střední průmyslovou školu výroby hudebních nástrojů v Kraslicích.[5] V Praze provozoval obchod s hudebninami a hudebními nástroji. Se společníkem koupil od Antonína Kinského (1955–2008) restauraci BarBar.[5]
- je ženatý, má děti
- 2. Pavlína (* 22. 6. 1975 Jindřichův Hradec), vyučila se servírkou, hotelovou školu absolvovala dálkově.[5] Po pobytu v Anglii a zdokonalení v angličtině pracovala v Praze jako asistentka ve škole pro děti diplomatů.[5] Poté vyučovala v Thajsku. Maluje, navrhuje keramiku.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 123.
- ↑ a b DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 48. Dále jen Osudy českých šlechticů.
- ↑ a b c Osudy českých šlechticů, s 52
- ↑ a b c d e Osudy českých šlechticů, s 53
- ↑ a b c d e f Osudy českých šlechticů, s 54
- ↑ Osudy českých šlechticů, s 55
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Rozhovor s Antonínem Bořek-Dohalským
- Životopis na www.historickaslechta.cz
- Rozhovor s Antonínem Bořek-Dohalským na www.denik.cz
- Bořek-Dohalští z Dohalic, Modrá krev, Česká televize
