Astronauti ESA

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Astronauti ESA jsou členové sboru astronautů Evropské kosmické agentury (European Astronaut Corps). Sbor astronautů ESA je mezinárodní, nyní sdružuje všechny astronauty členských zemí ESA. Původně v některých zemích fungovaly i národní oddíly astronautů, ale v roce 1998 bylo rozhodnuto o jejich zrušení. Celkem získalo status astronauta ESA 34 lidí, v současné době (od 23. listopadu 2023 má sbor 11 aktivních členů.

80. léta – první lety[editovat | editovat zdroj]

Skupina 1978[editovat | editovat zdroj]

První astronauti ESA se objevili v důsledku dohody s NASA o účasti Evropanů v letech raketoplánu Space Shuttle. V březnu 1977 NASA formulovala požadavky na účastníky kosmických letů a ESA neprodleně zahájila výběrový proces. 18. května 1978 byla oznámena jména prvních tří budoucích astronautů, byli to Ulf Merbold z Německa,Claude Nicollier ze Švýcarska a Wubbo Ockels z Nizozemska. V červenci téhož roku astronauti zahájili přípravu v Houstonu. Všichni tři se dostali do vesmíru, první Merbold v roce 1983, následovaný o dva roky později Ockelsem, Nicollier si na první let počkal až do roku 1992.

Po letech Merbolda (1983) a Ockelse (1985) další lety pod hlavičkou ESA nepokračovaly. Národní kosmické agentury evropských zemí organizovaly lety do kosmu na základě dvoustranných úmluv s Američany a Sověty.

od 90. let[editovat | editovat zdroj]

Oživení pilotované kosmonautiky ESA začalo koncem osmdesátých let, v souvislosti s rozvojem programu evropského raketoplánu Hermes a orbitální stanice Columbus.

Skupina 1992[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 začal výběr kandidátů do oddílu astronautů ESA pro lety v rámci výše uvedených evropských programů, ale předpokládaly se i lety na amerických a sovětských lodích. O několik let později byl Hermes zrušen a stanice Columbus skončila jako modul ISS, a tak lety Shuttlem či Sojuzy zůstaly jako jediná možnost kosmických cest. Výsledky výběru započatého roku 1989 byly vyhlášeny 15. května 1992. Do sboru astronautů ESA přišlo celkem šest nováčků – Belgičanka Marianne Merchez, Španěl Pedro Duque, Francouz Jean-François Clervoy, Němec Thomas Reiter, Švéd Christer Fuglesang a Ital Maurizio Cheli. Příprava astronautů byla soustředěna do Evropského střediska astronautů (European Astronaut Centre, EAC) v Kolíně nad Rýnem, založeného v roce 1990.

Počínaje rokem 1992 evropští astronauti každoročně navštívili stanici Mir či později ISS, v devadesátých letech létali spíše v raketoplánech, v letech 2002 – 2005 výhradně v Sojuzech, poté opět v raketoplánech.

Sloučení s oddíly národních agentur[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1998 bylo rozhodnuto o zrušení národních oddílů astronautů zemí Evropské kosmické agentury – tj. oddílů Francie (CNES), Německa (DLR) a Itálie (ASI) – a shromáždění všech aktivních astronautů v jediném sboru astronautů ESA, s plánovaným stavem 16 členů, po čtyřech z Francie, Německa, Itálie a ostatních zemí. Přechod trval do roku 2002. Stav šestnácti lidí nebyl naplněn, po odchodech roku 2007 měl oddíl pouze osm členů.

Skupina 2009[editovat | editovat zdroj]

Skupina 2009 po předání certifikátů o dokončení výcviku v listopadu 2010.

ESA vydala 19. března 2008 informační brožuru o průběhu a požadavcích pro připravovaný výběr astronautů v roce 2008[1] a generální ředitel ESA Jean-Jacque Dordain 3. dubna 2008 informoval o brzkém zahájení výběru.[2] K oficiálnímu vyhlášení pak došlo o týden později s tím, že příjem přihlášek od uchazečů z tehdejších 17 členských zemí agentury začne 19. května 2008.[3] Po měsíci příjmu přihlášek agentura informovala, že se registrovalo skoro 10 tisíc zájemců, kteří nakonec podali 8413 přihlášek včetně požadovaného zdravotního certifikátu, z toho přes 43 % z Francie a Německa.[4] Výběrový tým z nich – pouze na základě podaných přihlášek – určil uchazeče, kteří byli pozváni na první část psychologického testování pomocí počítačových testů.[4] Do další části – individuálních i skupinových psychologických pohovorů zahájených 15. září 2008 – prošlo 192 zájemců,[5] z nichž kolem 80 postoupilo do zdravotního posouzení konaného během ledna a února 2009.[5] Z těch, kdo jím úspěšně prošli, pak odborníci v individuálních pohovorech a závěrečném hodnocení vybrali šest nových astronautů. ESA je představila 20. května 2009. Stali se jimi:[6]

V následujících měsících šestice zahájila základní trénink v EAC a dokončila ho o rok později – slavnostní předání certifikátů se uskutečnilo 22. listopadu 2010[7] a noví astronauti od tohoto data byli k dispozici pro zařazování do letových posádek. Jako první ze skupiny se svého startu do vesmíru dočkal už v roce 2013 Luca Parmitano, když strávil půl roku na ISS při expedicích 36 a 37, jako poslední a o 3 roky později na ISS odletěl Thomas Pesquet. Jako první ze skupiny 2009 řady astronautů opustil počátkem roku 2023 Timothy Peake.[8]

V roce 2015 se k oddílu astronautů připojil Němec Matthias Maurer, který prošel výběrem v roce 2009 jako jeden z 10 nejlepších účastníků, ale do skupiny vybraných kandidátů se nakonec nevešel. Od roku 2010 pracoval v ESA ve vedoucích funkcích útvaru přípravy a podpory posádek. Požadavky základního výcviku splnil v roce 2018.[9]

Skupina 2022[editovat | editovat zdroj]

Snímek z vyhlášení 17členné skupiny kariérních a záložních kandidátů na astronauty v listopadu 2022. Vlevo český člen skupiny, pilot Aleš Svoboda.

ESA v únoru 2021 vyhlásila[10] výzvu, v níž se od 31. března do 18. června mohli přihlásit zájemci astronautický výcvik, a to poprvé včetně uchazečů z Česka.[11] Na výzvu zareagovalo zasláním přihlášek 22 589 lidí ze všech 22 členských států ESA a 3 spolupracujících zemí. Z Česka se přihlásilo 165 mužů a 37 žen.[12]

V lednu 2022 bylo oznámeno, že z došlých přihlášek bylo v první etapě – pouze na základě zaslaných podkladů – vybráno celkem 1391 uchazečů, včetně 29 (z 257 přihlášených)[13] kandidátů na tzv. paraastronauty, tedy astronauty s tělesným handicapem.[14] Z českých uchazečů dále 10 mužů a 6 žen.[15]

ESA současně informovala, že všichni vybraní zájemci budou pozváni na úvodní kolo testování zaměřené na psychickou výkonnost a obsahující kognitivní, technické, motorické a osobnostní testy. U úspěšných uchazečů bude následovat soubor psychologických pohovorů a testů a až poté prověření zdravotního stavu. Uchazeči, kteří úspěšně projdou každou z výběrových fází, budou pozváni k přijímacím pohovorům.[14]

Druhá fáze výběru – úvodní kolo testování – se uzavřelo v březnu 2022 a zhruba 400 žadatelů postoupilo do třetí etapy zaměřené na důkladné psychologické vyšetření mezinárodním týmem odborníků, aby vybraní kandidáti splňovali psychologický profil požadovaný pro práci astronauta. Tato etapa skončila v červnu 2022, ale současně se již od počátku května 2022 rozběhla čtvrtá, zdravotní fáze s dosud úspěšnými uchazeči.[16] Agentura pak v létě rozeslala pozvánky k individuálním pohovorům[17] a na jejich základě vybrala a 23. listopadu 2022 oznámila jména 17 úspěšných uchazečů rozdělených do dvou skupin:[18][19]

Pětice kandidátů na astronauty zahájila svůj základní trénink 3. dubna 2023 v Evropském středisku astronautů (EAC) v Kolíně nad Rýnem.[20] Připojila se k nim také Katherine Bennell-Peggová, ředitelka pro vesmírné technologie v Australské vesmírné agentuře (Australian Space Agency, ASA), která se díky dvojímu – kromě australského také britskému – občanství mohla do výběru astronautů přihlásit. A protože jím úspěšně prošla, ale do závěrečného výběru se nedostala, rozhodla se ASA uhradit náklady na její účast v základním výcviku. Stala se tak prvním kandidátem, kterému EAC poskytla výcvik „na zakázku” podobně, jako to již řadu let činí Johnsonovo vesmírné středisko v Houstonu a Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku u Moskvy.[21]

Celá skupina byla z výcviku slavnostně vyřazena 22. dubna 2024, přičemž bylo zveřejněno také její pojmenování – The Hoppers (Skokani) – vybrané předchozí skupinou astronautů z roku 2009.[22] Jeden z jejích členů, Alexandr Gerst vysvětlil volbu jména odkazem na skutečnost, že nová skupina během výcviku „skákala sem a tam mezi různými třídami”. Někteří z nových kolegů že prý také nechali slyšet, že by měli zájem poskakovat po Měsíci. Na logu skupiny jsou její členové vyobrazeni, kterak ve skafandrech skáčou na dětské gumové skákací hračce.[23]

Aktivní astronauti ESA[editovat | editovat zdroj]

Země Jméno V oddílu od Oddíl Lety Celkem ve vesmíru V oddílu do
Itálie Cristoforettiová, SamanthaSamantha Cristoforettiová 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 42/43 (Sojuz TMA-15M/ISS) (2014/15) 199 dní, 16 hodin, 42 minut aktivní[24]
Německo Gerst, AlexanderAlexander Gerst 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 40/41 (Sojuz TMA-13M/ISS) (2014),
Expedice 56/57 (Sojuz MS-09/ISS) (2018) 		362 dní, 1 hodina, 50 minut aktivní[25]
Dánsko Mogensen, AndreasAndreas Mogensen 20090520a20. května 2009 ESA EP-18 (Sojuz TMA-18M/ISS/Sojuz TMA-16M) (2015),
Expedice 70 (SpaceX Crew-7) (2023/24) 		209 dní, 2 hodiny a 33 minut aktivní[26]
Itálie Parmitano, LucaLuca Parmitano 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 36/37 (Sojuz TMA-09M/ISS) (2013),
Expedice 60/61 (Sojuz MS-13/ISS) (2019/20) 		366 dní, 23 hodin, 1 minuta aktivní[27]
Francie Pesquet, ThomasThomas Pesquet 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 50/51 (Sojuz MS-03/ISS) (2016/17),
Expedice 65/66 (SpaceX Crew-2/ISS) (2021) 		396 dní, 11 hodin, 34 minut aktivní[28]
Německo Maurer, MatthiasMatthias Maurer červenec 2015 ESA Expedice 66/67 (SpaceX Crew-3/ISS) (2021/22) 176 dní, 2 hodiny a 39 minut aktivní[29]
Francie Sophie Adenotová 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěla) aktivní[30]
Španělsko Pablo Álvarez Fernández 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěl) aktivní[31]
Spojené království Rosemary Cooganová 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěla) aktivní[32]
Belgie Raphaël Liégeois 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěl) aktivní[33]
Švýcarsko Marco Sieber 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěl) aktivní[34]

Záložní astronauti ESA[editovat | editovat zdroj]

ESA při výběru astronautů do Skupiny 2022 vůbec poprvé v historii vytvořila také tým svých záložních astronautů ESA, a to z kandidátů, kteří úspěšně prošli celým výběrovým procesem, ale v danou chvíli nemohli být přijati. Zůstali u svých dosavadních zaměstnavatelů, ale s ESA uzavřeli smlouvu o poradenství a získali základní podporu. ESA si tak vytvořila zásobník způsobilých uchazečů, kteří jsou schopni zahájit základní výcvik okamžitě, když se pro ně v budoucnu najde „projekt” – příležitost k letu.[18]

Projektoví astronauti[editovat | editovat zdroj]

To se již také od té doby opakovaně stalo – tři ze „záložníků” se již v roce 2023 stali projektoví astronauti, kteří zahájili trénink, a jeden z nich už dokonce v prvních týdnech roku 2024 absolvoval svůj první kosmický let:

  • ESA a Švédská národní vesmírná agentura se v dubnu 2023 shodly na záměru vyslat švédského astronauta z týmu ESA na Mezinárodní vesmírnou stanici komerčním letem společnosti Axiom Space.[35] Záložní astronaut Markus Wand se 1. června 2023 na přechodnou dobu, do splnění povinností souvisejících se svou misí, stal projektovým astronautem Sboru astronautů ESA a zapojil se do intenzívního tréninku, aby splnil vysoké standardy požadované pro vesmírný let.[36] Ten poté absolvoval koncem ledna a počátkem února 2024 jako člen posádky Axiom Mission 3 a na ISS strávil 18 dní.
  • Koncem června 2023 se v EAC ke Sboru astronautů ESA jako projektový astronaut připojil také britský paralympionik a bývalý chirurg John McFall, jinak také jediný kandidát na astronauta s fyzickým hendikepem (v 19 letech přišel při nehodě na motocyklu o část pravé nohy nad kolenem). Sice není jisté, zda někdy skutečně odletí na misi do vesmíru, ale byl zařazen mezi 12 záložních astronautů, aby se mohl při dvouletém tréninku[37] pod dohledem odborníků zúčastnit studie proveditelnosti „Fly!“. Jejím cílem je zhodnotit možnosti zapojení astronautů s tělesným postižením do budoucích vesmírných misí.[18]
  • V srpnu 2023 podepsala s ESA podobnou dohodu jako v případě švédského projektového astronauta také polská vláda[38] a jen o několik dní později, 1. září 2023, se Sławosz Uznański na přechodnou dobu připojil ke Sboru astronautů ESA a zahájil trénink.[39] Zatím není známo, které mise společnosti Axiom Space se zúčastní.
Země Jméno V oddílu od Oddíl Lety Celkem ve vesmíru V oddílu do
Itálie Anthea Comelliniová (dosud neletěla) v záloze[40]
Španělsko Sara Garcíová Alonsová (dosud neletěla) v záloze[41]
Spojené království Meganne Christianová (dosud neletěla) v záloze[42]
Spojené království John McFall od 22. června 2023[p. 1] ESA (dosud neletěl) aktivní na přechodnou dobu[43]
Itálie Andrea Patassa (dosud neletěl) v záloze[44]
Rakousko Carmen Possnigová (dosud neletěla) v záloze[45]
Francie Arnaud Prost (dosud neletěl) v záloze[46]
Německo Amelie Schoenenwaldová (dosud neletěla) v záloze[47]
Česko Aleš Svoboda (dosud neletěl) v záloze[48]
Polsko Sławosz Uznański od 1. září 2023[p. 2] ESA Axiom Mission ? (dosud neletěl) aktivní na přechodnou dobu[49]
Švédsko Marcus Wandt od 1. června 2023[p. 2] ESA Axiom Mission 3/ISS) (2024) 21 dní, 15 hodin, 41 minut 20240201aúnora 2024[50]
Německo Nicola Winterová (dosud neletěla) v záloze[51]

Dřívější astronauti ESA[editovat | editovat zdroj]

Země Jméno V oddílu od Oddíl Lety Celkem ve vesmíru V oddílu do
Německo Merbold, UlfUlf Merbold 19780515a15. května 1978 ESA[p. 3] STS-9 (1983), STS-42 (1992), Sojuz TM-20/Mir/TM-19 (1994) 49 dní, 21 hodin, 40 minut konec roku 1999[52]
Švýcarsko Nicollier, ClaudeClaude Nicollier 19780515a15. května 1978 ESA STS-46 (1992), STS-61 (1993), STS-75 (1996), STS-103 (1999) 42 dní, 12 hodin, 9 minut 2007[53]
Nizozemsko Ockels, WubboWubbo Ockels 19780515a15. května 1978 ESA STS-61-A (1985) 7 dní, 0 hodin, 44 minut 1986[54]
Francie Clervoy, Jean-FrançoisJean-François Clervoy 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 4] STS-66 (1994), STS-84/Mir (1997), STS-103 (1999) 28 dní, 3 hodiny, 5 minut 2001[55]
Španělsko Duque, PedroPedro Duque 19920515a15. května 1992 ESA STS-95 (1998), EP-5 (Sojuz TMA-3/ISS/TMA-2) (2003) 18 dní, 18 hodin, 46 minut 20070101a 2007[56]
Švédsko Fuglesang, ChristerChrister Fuglesang 19920515a15. května 1992 ESA STS-116/ISS (2006), STS-128/ISS (2009) 27 dní, 17 hodin, 38 minut květen 2010[57]
Itálie Cheli, MaurizioMaurizio Cheli 19920515a15. května 1992 ESA STS-75 (1996) 15 dní, 17 hodin, 42 minut 19960630a30. června 1996[58]
Belgie Marianne Merchezová 19920515a15. května 1992 ESA neletěla 19941130a30. listopadu 1994
Německo Reiter, ThomasThomas Reiter 19920515a15. května 1992 ESA Sojuz TM-22/Mir (1995-96), Expedice 13/14 (STS-121/ISS/STS-116) (2006) 350 dní, 5 hodin, 36 minut 1. října 2007[59]
Nizozemsko Kuipers, AndréAndré Kuipers srpen 1998 ESA EP-6 (Sojuz TMA-4/ISS/TMA-3) (2004), Expedice 30/31 (Sojuz TMA-03M/ISS) 203 dní, 15 hodin, 51 minut 20181101a1. listopadu 2018[60]
Německo Schlegel, HansHans Schlegel 19870803a3. srpna 1987 DLR, ESA[p. 5] STS-55 (1993), STS-122/ISS (2008) 22 dní, 18 hodin, 2 minuty 20110901a1. září 2011[61]
Německo Thiele, GerhardGerhard Thiele 19870803a3. srpna 1987 DLR, ESA[p. 5] STS-99 (2000) 11 dní, 5 hodin, 40 minut srpen 2005[62]
Itálie Vittori, RobertoRoberto Vittori srpen 1998 ESA EP-3 (Sojuz TM-34/ISS/TM-33) (2002), EP-8 (Sojuz TMA-6/ISS/TMA-5) (2005),
STS-134/ISS (2011) 		35 dní, 12 hodin, 26 minut 2016[63]
Francie Eyharts, LéopoldLéopold Eyharts 19900730a30. července 1990 CNES, ESA[p. 5] Sojuz TM-27/Mir/TM-26 (1998), STS-122/ISS/STS-123 (2008) 68 dní, 21 hodin, 30 minut 20170501a1. května 2017[64]
Francie Haigneré, Jean-PierreJean-Pierre Haigneré 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 5] Sojuz TM-17/Mir/TM-16 (1993), Sojuz TM-29/Mir (1999) 209 dní, 12 hodin, 25 minut 19991101a1. listopadu 1999[65]
Itálie Nespoli, PaoloPaolo Nespoli srpen 1998 ESA STS-120/ISS (2007), Expedice 26/27 (Sojuz TMA-20/ISS) (2011),
Expedice 52/53 (Sojuz MS-05/ISS) (2017) 		313 dní, 2 hodiny, 37 minut 2018[66]
Itálie Guidoni, UmbertoUmberto Guidoni květen 1989 ASI, ESA[p. 5] STS-75 (1996), STS-100/ISS (2001) 27 dní, 15 hodin, 13 minut červen 2004[67]
Německo Ewald, ReinholdReinhold Ewald 19901008a8. října 1990 DLR, ESA[p. 6] Sojuz TM-25/Mir/TM-24 (1997) 19 dní, 16 hodin, 34 minut 2005[68]
Francie André-Deshaysová, ClaudieClaudie André-Deshaysová 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 7] Sojuz TM-24/Mir/TM-23 (1996), EP-2 (Sojuz TM-33/ISS/TM-32) (2001) 25 dní, 14 hodin, 24 minut červen 2002[69]
Francie Tognini, MichelMichel Tognini 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 7] Sojuz TM-15/Mir/TM-14 (1992), STS-93 (1999) 18 dní, 17 hodin, 47 minut duben 2003[70]
Belgie De Winne, FrankFrank De Winne 20000101aledna 2000 ESA EP-4 (Sojuz TMA-1/ISS/TM-34) (2002), Expedice 20/21 (Sojuz TMA-15/ISS) (2009) 198 dní, 17 hodin, 34 minut 20120801a1. srpna 2012[71]
Francie Perrin, PhilippePhilippe Perrin 19900730a30. července 1990 CNES, ESA[p. 8] STS-111/ISS (2002) 13 dní, 20 hodin, 36minut květen 2004[72]
Spojené království Peake, TimothyTimothy Peake 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 46/47 (Sojuz TMA-19M/ISS) (2015/16) 185 dní, 22 hodin, 11 minut leden 2023[73]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ jako projektový astronaut pro studii proveditelnosti „Fly!“ pro zhodnocení možností zapojení astronautů s tělesným postižením do budoucích vesmírných misí
  2. ↑ a b jako projektový astronaut pro misi se společností Axiom Space
  3. ↑ od září 1987 do ledna 1995 DLR
  4. ↑ od 15. května 1992
  5. ↑ a b c d e od srpna 1998
  6. ↑ od února 1999
  7. ↑ a b od listopadu 1999
  8. ↑ od prosince 2002

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ESA BR-271 ESA Astronaut Selection Brochure and DVD (2008). www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Spaceflight Now | ATV Mission Report | Europe's new cargo freighter safely docks to space station. www.spaceflightnow.com [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ ESA to recruit new European astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Applicants from all ESA Member States to become European astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Closing in on new astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ESA Media Relations Office. ESA prepares for the next generation of human spaceflight and exploration by recruiting a new class of European astronauts [online]. ESA, 2009-05-20 [cit. 2009-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Graduation of Europe’s new astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Astronaut Tim Peake assumes ambassadorial role for space. GOV.UK [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Matthias Maurer. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Watch live: ESA outlines its search for astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Astronaut selection 2021-22 FAQs. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ 2021 Astronaut VN: Candidates by country and gender. pbs.twimg.com [online]. ESA, 23: června 2021 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ Final figures show astronaut applicants from all ESA Member States. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b Astronaut selection: stage one complete. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Final figures show astronaut applicants from all ESA Member States. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ESA astronaut selection in the final stages. Space Daily [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ ESA astronaut selection in the final stages. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b c ESA presents new generation of astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ESA presents new generation of astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ESA's astronaut candidates start training. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Australian astronaut candidate to receive basic training with ESA. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ PEARLMAN, Robert Z. ESA graduates the 'Hoppers': Europeans, Australian pass astronaut basic training. Space.com [online]. 2024-04-23 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ European astronaut rookies make the grade. www.bbc.com. 2024-04-22. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. (anglicky) 
  24. ↑ Samantha Cristoforetti. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Alexander Gerst. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Andreas Mogensen. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Luca Parmitano. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Thomas Pesquet. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Matthias Maurer. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Sophie Adenot. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Pablo Álvarez Fernández. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Rosemary Coogan. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Raphaël Liégeois. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Marco Alain Sieber. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Sweden intends to send ESA astronaut to the International Space Station. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ ESA proposes Marcus Wandt from Sweden to fly on a future Axiom space mission. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ John McFall: World's first disabled astronaut begins training. BBC Newsround. 2023-06-19. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. (anglicky) 
  38. ↑ FOUST, Jeff. Poland signs agreement to fly astronaut on Axiom Space ISS mission [online]. 2023-08-18 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Sławosz Uznański from Poland to train as a project astronaut at the European Astronaut Centre. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Anthea Comellini. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Sara García Alonso. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Meganne Christian. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ John McFall. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Andrea Patassa. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Carmen Possnig. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Arnaud Prost. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Amelie Schoenenwald. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Aleš Svoboda. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Sławosz Uznański. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Marcus Wandt. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Nicola Winter. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Ulf Merbold. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Claude Nicollier. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Wubbo J. Ockels. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Jean-François Clervoy. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Pedro Duque. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Christer Fuglesang. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Maurizio Cheli. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Lebenslauf von Thomas Reiter. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ André Kuipers. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Hans Schlegel. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Gerhard P.J. Thiele. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Roberto Vittori. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Léopold Eyharts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ Jean-Pierre Haigneré. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Paolo Nespoli. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Umberto Guidoni. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Reinhold Ewald. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Claudie Haigneré (formerly Claudie André-Deshays). www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Michel Tognini. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ Frank De Winne. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Philippe Perrin. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ Timothy (Tim) Peake. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Astronauti_ESA&oldid=23916656“