Bernard Otto Seeling
| Bernard Otto Seeling | |
|---|---|
 Bernard Otto Seeling (1888) | |
| Narození | 12. března 1850 Praha-Hradčany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. dubna 1895 (ve věku 45 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Povolání | sochař a restaurátor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernard Otto Seeling, také Konrád Otto Bernard Seeling[2], příjmení psáno též Selig či Šelich (12. března 1850 Praha-Hradčany[3] – 20. dubna 1895 Praha[4][5]), byl český sochař a restaurátor.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Praze na Hradčanech v domě čp. 118/IV na Pohořelci jako nemanželský syn Marie Seligové.[3] Podle nekrologu mu otec v šesti letech zemřel.[6] O jeho finanční zaopatření dbal také křestní kmotr, lakýrník Karel Jirásek. Seeling se měl stát obchodníkem, ale po roce a půl z učení sběhl a umělecké nadání ho přivedlo do dílny sochaře Roberta Platzera, kde se učil tesat v kameni. Nebyl tam spokojen, proto po čase zkusil získat učednické místo u sochaře ve Vídni. Nepochodil ale ani tam, a tak se vrátil do Prahy, kde v letech 1873 - 1875 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesorů Antonína Lhoty a Emanuela Roma). První větší zakázkou, kterou mu zprostředkoval profesor Tomáš Seidan, byla socha Jana Amose Komenského pro Přerov. Dvě drobnější práce (socha sv. Jiří pro kapli na Řípu, a model sochy hraběte Františka Šporka pro Kuks) byly školou v roce 1875 oceněny a získal za ně Klárovo stipendium, což znamenalo tři roky pobytu v Itálii s ubytováním v římském Palazzo Venezia. Vytvořil tam sochu kardinála Bedřicha Schwarzenberga a sochu Krista Spasitele pro římskou Akademii dell’Anima.[7]
Roku 1878 se vrátil do Prahy, z vlastní iniciativy vytvořil skicu pomníku sv. Václava pro Václavské náměstí, kterou pojednal jako žehnajícího jezdce a později ji přihlásil do soutěže [8]. V následujících letech zhotovil množství soch a návrhů. V Praze 16 sochami doplnil výzdobu průčelí Prašné brány: jsou to sochy Adama a Evy, sv. Vojtěcha a Prokopa, králů Karla IV. a Přemysla Otakara II, alegorické sochy Moudrosti a Síly, a 8 andělů-hudebníků. Plastickou výzdobu dodal také na rizalit Rudolfina a na portály síní Staroměstské radnice.
Seeling byl rovněž restaurátorem soch. V letech 1880-1883 působil v Kuksu a v Jaroměři.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 22. listopadu 1891 se na Vinohradech oženil s Arnoštkou Nikodémovou, jejich manželství zůstalo bezdětné.[9][10] Zemřel po delší nemoci ve svém novoměstském bytě v Jungmannově ulici čp. 26/II a s mnoha poctami byl pochován na Vyšehradský hřbitov.
Známá díla[editovat | editovat zdroj]
- Šestnáct soch pro rekonstruovanou Prašnou bránu: Adam a Eva, svatý Vojtěch a svatý Prokop, postavy Moudrosti a Síly, králové Přemysl Otakar II. a Karel IV. a osm andělů s hudebními nástroji[7], vymodeloval ještě sochy sv. Ludmily a krále Vladislava Jagellonského, které vytesali bratři Ducháčkové.[11]
- Portál k prezidiálním síním na Staroměstské radnici[7]
- Socha Šalby[12] a restaurování soch Matyáše Brauna v Kuksu[7]
- U příležitosti návštěvy prince Rudolfa a jeho ženy Štěpánky vytvořil dvě sochy na pylonech vítací slavobrány (1881)
- Socha Cherubiniho na atiku budovy Rudolfina (1884)[7],v roce 1941 nacisty odstraněnou a po válce vrácenou zpět.
- Důstojnost a Pilnost pro radnici v Josefově[7]
- Sousoší svatých Cyrila a Metoděje v Třebíči podle návrhu Ludvíka Šimka u příležitosti 1000 let pokřtění Moravy[7][13]
- Socha Panny Marie pro hrobku F. Hakla v Jilemnici[7]
- Replika sochy sv. Jakuba pro hrobku Václava Levého na Vyšehradském hřbitově[7]
- Sousoší Panny Marie s dítětem pro rodinnou hrobku tchána Nikodéma na Vyšehradském hřbitově
- Pamětní deska Františka Škroupa v Myslíkově ulici v Praze[7]
- Sousoší Krista Vykupitele mezi sv. Václavem a sv. Ludmilou v tympanonu hlavního (západního) portálu kostela sv. Ludmily na Vinohradech (1894)[12]
- Sochy sv. Cyrila a Metoděje pod baldachýny po stranách bočního (jižního) portálu kostela sv. Ludmily na Vinohradech (1894)
- Pomník Josefa Kajetána Tyla pro městské sady v Plzni[12]
- Alegorické sochy Geografie a Astronomie pro jižní průčelí historické budovy Národního muzea[12]
- Dětské figurky pro Křižíkovu fontánu na Jubilejní výstavě v Praze 1891.[12] Výstavy se zúčastnil také sochami Malířství, Sochařství, Modlící se Madona a Dívka naslouchající mušli.[12] pro pavilon hl. města Prahy
- Sochy na schodišti u kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce
- poslední Seelingovy práce:
- vysekání a restaurování 4 renesančních kamenných reliéfů z poprsně balkónu v 1. patře Melantrichova domu v Praze před jeho zbořením. Dům byl majetkem Seelingových příbuzných. Reliéfy byly přeneseny do Lapidária Národního muzea a jsou tam osazeny v sále renesance vedle Krocínovy kašny.
- Poprsí J. A. Komenského[14]
- návrhy pro výzdobu Panteonu Národního muzea.[12]
Seeling byl jedním z nejplodnějších českých sochařů, s velkým nadšením pro uměleckou tvorbu.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ hrob sochaře Bernarda Otta Seelinga na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02.
- ↑ /Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ a b Matrika STR N7, sn. 9 [online]. AHMP [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Bernard Seeling. Humoristické listy. 4. 1887, roč. 29, čís. 13, s. 102. Dostupné online.
- ↑ Matrika TO Z5, sn. 428 [online]. AHMP [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ podle nekrologu v Národní politice 20.4.1895, s. 3, dostupné online
- ↑ a b c d e f g h i j k WEITENWEBER, Vilém. Bernard Otto Seeling. Zlatá Praha. 5. 1888, roč. 5, čís. 24, s. 378–379. Dostupné online.
- ↑ Dějiny českého výtvarného umění. Svazek III/2, editorky Taťána Petrasová a Helena Lorenzová. Academia Praha 2001, s. 123
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu: [1]
- ↑ Matrika VIN O3, sn. 42 [online]. AHMP [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Památky archaeologické 35/2, 1927, s.604
- ↑ a b c d e f g Bernard Otto Seeling. Zlatá Praha. 5. 1895, roč. 12, čís. 24, s. 282. Dostupné online.
- ↑ Sousoší sv. Cyrilla a Methoděje. Světozor. 5. 1885, roč. 19, čís. 20, s. 317. Dostupné online.
- ↑ Bernard Seeling. Světozor. 5. 1895, roč. 29, čís. 24, s. 288. Dostupné online.
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, svazek 2, L–Ž. Praha 1947
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), ed. Anděla Horová. Academia Praha 2006
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard Otto Seeling na Wikimedia Commons - Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Seeling, Bernard *1850
- Bernard Otto Seeling v informačním systému abART
