Edmund von Krieghammer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edmund von Krieghammer
Edmund von Krieghammer
Edmund von Krieghammer
Ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
23. září 1893 – 17. prosince 1902
PředchůdceRudolf von Merkl
NástupceHeinrich von Pitreich
Velitel 1. armádního sboru v Krakově
Ve funkci:
1889 – 1893
PředchůdceLudvík Josef Windischgrätz
NástupceAlexandr Uexküll-Gyllenband
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1891), polní podmaršálek (1884), generálmajor (1879)
Narození4. června 1831
Lanžhot
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. srpna 1906 (ve věku 75 let)
Bad Ischl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titulsvobodný pán (1899)
Alma materTereziánská voj. akademie
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmund von Krieghammer (4. června 1831 Lanžhot[1] – 21. srpna 1906 Bad Ischl[2]) byl rakousko-uherský generál a politik. Od mládí sloužil v c. k. armádě u různých jednotek jezdectva a vyznamenal se účastí v několika válečných konfliktech. Několik let byl pobočníkem císaře Františka Josefa a jako velitel armádmího sboru v Krakově dosáhl v roce 1891 hodnosti generála jezdectva. V letech 1893–1902 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska.[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Edmund von Krieghammer

Pocházel z jihomoravského Lanžhota, narodil se jako jediný syn c. k. rytmistra Rudolfa Krieghammera (1796–1859), důstojníka císařské gardy. V letech 1843–1849 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě[4] a do armády vstoupil v roce 1849 jako poručík u 5. pluku kyrysníků.[5] U této jednotky strávil dvacet let a byl postupně povýšen na nadporučíka (1854) a rytmistra (1859). Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1859 bojoval ve válce s Itálií a vyznamenal se v bitvě u Solferina. V prusko-rakouské válce znovu vynikl v bitvě u Hradce Králové (1866). Roku 1869 byl povýšen na majora a jmenován do funkce křídelního pobočníka císaře Františka Josefa (Flügel-Adjutant Seiner Majestät des Kaisers und Königs).[6] V roce 1874 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 10. pluku dragounů v Ceglédu.[7], od roku 1877 velitelem 3. dragounského pluku ve Vídni.[8]

Erb rodu Krieghammerů

V roce 1879 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 13. jezdecké brigády v Brodech ve východní Haliči[9] V rychlém sledu pak vystřídal pozice velitele 14. jezdecké brigády v Přemyšlu[10] a 3. jezdecké brigády v Mariboru.[11] V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála, následně byl velitelem jezdecké divize ve Lvově (1886–1888)[12] a 6. pěší divize ve Štýrském Hradci (1888–1889). V letech 1889–1893 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově,[13] respektive zemským velitelem pro západní Halič, Slezsko a severní Moravu.[14] K datu 1. listopadu 1891 byl jmenován generálem jezdectva.[15][16][17]

Od 23. září 1893 do 17. prosince 1902 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[18][19] Na funkci rezignoval kvůli opozici k jím předloženým branným zákonům.[16] Stavěly se proti němu oba zákonodárné sbory dualistické monarchie, tedy Uherský parlament i Říšská rada. Měl i neshody s generálním štábem. Naopak ve funkci ho dlouhodobě podporoval císař František Josef I.[15] Po rezignaci na funkci ministra byl k datu 1. ledna 1903 penzionován i v armádě.[20]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1872 se oženil s Adelheid Hauptovou (1838–1925), která pocházela z bohaté brněnské podnikatelské rodiny Hauptů z Buchenrode.[21] Svatba se konala na zámku Strausseneg (nyní Štrovsenek ve Slovinsku, který byl majetkem Hauptů. Na tomto zámku Krieghammer pobýval často především v období honů. V nedaleké vesnici Gomilsko je také pohřben v rodové hrobce Hauptů. Z manželství s Adelheid Hauptovou měl dvě děti. Dcera Olga (1873–1948) byla manželkou důstojníka Augusta Brand-Czissaryho a uplatnila se jako malířka.[22] Syn Konrad (uváděn též jako Curt) (1882–1969) sloužil v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti podplukovníka.[23]

Sňatkem s Adelheid Hauptovou získal Krieghammer příbuzenské vazby mimo jiné na další vlivnou brněnskou průmyslnickou rodinu Schoellerů, ale i na několik vysokých důstojníků. Jeho švagry byli polní podmaršálové baron Stanislav Bourgoignon von Bamberg (1823–1884), baron August von Normann (1838–1920) a hrabě Stephan von Schlippenbach (1842–1910), kteří ve svém služebním postupu profitovali z vlivného postavení Edmunda Krieghammera.[24]

Edmundova mladší sestra Olga (1832–1919) se provdala za uherského šlechtice a c. k. podplukovníka Ference Szilvu de Szilvás (1814–1874).

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od otcovy nobilitace v roce 1858 užíval prostý šlechtický titul Edler von.[25] V úřadu ministra války byl v roce 1899 povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Krieghammer).[26] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1890 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[27] Od roku 1889 byl čestným majitelem 100. pěšího pluku dislokovaného v Těšíně.[28] Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku, s ohledem na své funkce císařského pobočníka a dlouholetého ministra války získal řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[29]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Bad Ischl
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 167 (heslo Edmond Krieghammer) ISBN 80-7185-226-0
  4. ↑ SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 13 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 370 dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 173 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 122, 426 dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 121, 465 dostupné online
  9. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 122 dostupné online
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 121 dostupné online
  11. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 121 dostupné online
  12. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 119 dostupné online
  13. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 94 dostupné online
  15. ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Krieghammer, Edmund Frh. von (1832-1906), Feldmarschalleutnant, s. 271. (německy) 
  16. ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-28]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 77 dostupné online
  19. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  20. ↑ Služební postup Edmunda Krieghammera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 95 dostupné online
  21. ↑ Rodina Leopolda Haupta na webu Encyklopedie města Brna dostupné online
  22. ↑ Životopis Olgy Brand, rozené Krieghammer na webu aukceobrazu dostupné online
  23. ↑ Curt von Krieghammer na webu cavallerie.at dostupné online
  24. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 190–193 (heslo Haupt z Buchenrode) ISBN 978-80-905324-1-0
  25. ↑ Nobilitační diplom Rudolfa Krieghammera z roku 1858 na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  26. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 274 dostupné online
  27. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1890; s. 248 dostupné online
  28. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 100 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 578 dostupné online
  29. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Edmunda von Krieghammera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 258 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Životopis Edmunda von Krieghammer na galerieosobnosti.muzeumnj.cz
Ministři války Rakouska-Uherska
von John (1867–1868) • von Kuhnenfeld (1868–1874) • von Koller (1874–1876) • von Bylandt-Rheidt (1876–1888) • von Bauer (1888–1893) • von Merkl (1893) • von Krieghammer (1893–1902) • von Pitreich (1902–1906) • von Schönaich (1906–1911) • von Auffenberg (1911–1912) • von Krobatin (1912–1917) • von Steinstätten (1917–1918)
Státní vlajka Rakouska-Uherska
Státní vlajka Rakouska-Uherska
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edmund_von_Krieghammer&oldid=23922763“