Gadčané

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Region Lika, pravděpodobné sídliště Gadčanů

Gadčané (chorvatsky Guduščani, Gačani) byl v raném středověku slovanský kmen sídlící na území chorvatského regionu Lika mezi horní Kupou a dalmátským pobřežím nebo v okolí řeky Guduča poblíž Bribiru (bývalé římské municipium Varvaria) v současné Šibenicko-kninské župě.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Petar Skok and Radoslav Katičić odvozují jejich etnonymum z praslovanského *g?d-, podobnému proto-pruskému gude ve smyslu les. Skok a Petar Šimunović ho ale také odvozují z praslovanského *gad? (<gu-odh-/*guedh-) – had, nebo *gat? – brázda, hlubina, hráz.[1] Konstantin VII. (905–959) ve svém díle De administrando imperio zmiňuje v 10. století župu v Chorvatsku se jménem Gutzekă, která se interpretuje jako Gacka.

Někeří historikové spojují název řeky Gacky u Otočacu s etnonymem Gadčanů,[2] ale není jisté, zda Gacka získala své jméno podle kmene.[3] Obecně není ani přijímán názor, že Gadčané byli pozůstatky germánských Gótů, protože jejich království se rozkládalo v Itálii a jeho existence skončila v polovině 6. století; přítomnost Gótů v Dalmácii a Liburnii nebyla převládající.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V letopisech Annales regni Francorum se Gadčané zmiňují jako spojenci Franků, kníže Borna je označen jako dux Dalmatiae, dux Dalmatiae et Liburniae a dux Guduscanorum.[4] Borna byl první vládce, o kterém je známo, že měl titul knížete (dux) Gadčanů, což naznačuje, že Gadčané mohli být základem Bornovy moci a ta se mohla rozkládat na mnohem větším území od Bribiru (u soutoku řeky Guduča s řekou Krka v Dalmácii) až k řece Gacka v regionu Lika,[5][6] jižně od Dolní Panonie.[5][4]

V roce 818 byli Gadčané spolu se zástupci dalších kmenů jižních Slovanů (národů) Timočanů a Praedenecentů (balkánští, východní Obodrité sídlící v Banátu při ústí Tisy do Dunaje)[7] součástí poselstva Borny ke dvoru císaře Ludvíka Pobožného v Herstalu.[4][8] Někteří historikové je spojují s blíže neurčeným lidem Khashānīn (snad Kašubové) zmíněných al-Mas'údím,[9] ale starší předpoklad, že Gadčané pocházejí původně z území Moesie (současné Srbsko) a že se spolu s Timočany stali spojenci Franků, je sporný z důvodu nedostatku historických důkazů.[10]

V roce 819 bojovali po boku Borny proti Ljudevítovi, knížeti Slovanů v Dolní Panonii. Byli součástí Bornovy armády v bitvě na Kupě s Ljudevítem, ale během bitvy k Ljudevítovi přeběhli.[4][8] Poté se vrátili do svých sídel a Borna si je v krátkém čase po bitvě opět podmanil.[2]

Interpretací byzantských a franských kronik považují někteří historikové Gadčany za kmen odlišný od Chorvatů a vyvozují, že vznikající chorvatská politická identita a moc nesouvisí s regionem Lika, spíše se Severní Dalmácii.[11] Borna byl pravděpodobně jejich kmenový vůdce a Gadčané reprezentovali ve středověkém Chorvatsku jen jeden z malých kmenů mezi dalšími.[6] Patrně až během vlády knížat Mislava nebo Trpimíra vznikla dynastie s nespornou chorvatskou identitou, která ji legitimizovala a šířila dále.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guduscani na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Gračanin 2012, s. 54.
  2. ↑ a b Třeštík 2001, s. 97.
  3. ↑ Gračanin 2012, s. 58–59.
  4. ↑ a b c d Hrvatski biografski leksikon 1998.
  5. ↑ a b Gračanin 2012, s. 67–68.
  6. ↑ a b Budak 2018, s. 108, 166–167.
  7. ↑ Třeštík 2001, s. 101–103.
  8. ↑ a b Hrvatska enciklopedija 2020.
  9. ↑ Ibn Fadlán 2012.
  10. ↑ Gračanin 2012, s. 55–58, 68.
  11. ↑ Dzino 2010, s. 182.
  12. ↑ Budak 2018, s. 109, 167–170.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrvatska enciklopedija [online]. Leksikografski zavod Miroslav Krleža, 2020 [cit. 2020-12-28]. Kapitola Gačani. Dostupné online. 
  • ĆOŠKOVIĆ, Pejo. Hrvatski biografski leksikon [online]. Leksikografski zavod Miroslav Krleža, 1998. Kapitola Gačani. Dostupné online. 
  • BUDAK, Neven. Hrvatska povijest od 550. do 1100.. [s.l.]: Leykam international, 2018. Dostupné online. ISBN 978-953-340-061-7.  Archivováno 3. 10. 2022 na Wayback Machine.
  • DŽINO, Danijel. Becoming Slav, Becoming Croat: Identity Transformations in Post-Roman and Early Medieval Dalmatia. [s.l.]: Brill, 2010. Dostupné online. ISBN 978-90-04-18646-0. S. 182–186, 200–201. 
  • IBN FADLÁN, Ahmad. Ibn Fadlan and the Land of Darkness: Arab Travellers in the Far North. Překlad Paul Lunde, Caroline Stone. [s.l.]: Penguin, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-14-045507-6. S. 128, 200. 
  • GRAČANIN, Hrvoje. Gacka i Otočac u srednjem vijeku. [s.l.]: Institut društvenih znanosti Ivo Pilar, 2012. Dostupné online. Kapitola Guduščani - Gačani: promišljanja o etnonimu Gačani i horonimu Gacka u svjetlu ranosrednjovjekovnih narativa i suvremenih historiografskih tumačenja, s. 49–69. 
  • SCHOLZ, Bernhard Walter. Carolingian Chronicles: Royal Frankish Annals and Nithard's Histories. [s.l.]: University of Michigan Press, 1970. Dostupné online. ISBN 0-472-06186-0. S. 104–106. 
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy: Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791–871. Redakce Jan Urban. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 384 s. (Česká historie). ISBN 80-7106-482-3. Kapitola 7. Dalmácie, Slované a Bulhaři na východě Karpatské kotliny (okolo 800–838). 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gadčané&oldid=23819613“