Ida Schwetz-Lehmann
| Ida Schwetz-Lehmann | |
|---|---|
| Rodné jméno | Ida Lehmann |
| Narození | 26. dubna 1883 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. září 1971 (ve věku 88 let) Vídeň)  Rakousko |
| Alma mater | Kunstgewerbeschule Vídeň |
| Povolání | keramička, sochařka |
| Rodiče | Bruno Lehmann |
| Manžel(ka) | Karl Schwetz (od 1912) |
| Hnutí | art deco |
| Významná díla | stolní plastiky |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ida Schwetz-Lehmann (26. dubna 1883 Vídeň – 26. září 1971 Vídeň) byla rakouská keramička a sochařka českého původu, specializovaná na drobnou plastiku, zaměstnaná ve Vídeňských uměleckých dílnách Wiener Werkstätte a spolupracující s vídeňskou porcelánkou v Augarten a s keramickou továrnou Schleiss v Gmundenu.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Narodila se ve Vídni jako nejstarší ze tří dcer Bruna Lehmanna (* 1847), pomocného sochaře. Při sčítání obyvatel v roce 1900 žily tři dcery Ida, Adele (* 1886) a Anna (* 1888) v Brně v Ugartově ulici s otcem vdovcem a se strýcem, penzistou Hugem Lehmannem (* 1843).[1] Ida po ukončení školy roku 1904 odjela za svými výtvarnými zájmy zpět do Vídně, kde až do roku 1911 studovala na Uměleckoprůmyslové škole u Michaela Powolného, Josefa Breitnera a Franze Metznera. V roce 1912 se provdala za malíře a grafika Karla Schwetze ((* 1888), rodáka z Dolních Kounic.[2].
V roce 1911 Ida Schwetz-Lehmann založila společně s Rosou Neuwirth a Helenou Johnovou keramickou pracovní společnost Keramische Werkgenossenschaft. Po dokončení studií pracovala Ida Schwetz-Lehmann v letech 1912 až 1923 pro Wiener Werkstätte. Pro vídeňskou porcelánku v Augarten vytvořila četné figurální návrhy – drobné plastiky tanečnic, dětí, matek s dětmi a dalších typů, z vosku, pro porcelán a keramiku, ve 20. letech ve stylu art deco. Její návrhy byly často provedeny různými malíři porcelánu v různobarevných variantách a s odlišným dekorem. Kromě zakázek pro Wiener Werkstätte (keramika z pálené hlínyː majolika nebo kamenina) pracovala také pro Keramos AG, pro karlovarský Epiag, Pirkenhammer v Březové u Karlových Varů, Wienerberger Ziegelwerke A.G. a manufakturu keramiky v Gmundenu. [2]
Drobné plastiky Idy Schwetz-Lehmann byly velmi populární, byly vystaveny a oceněny na různých výstavách, včetně proslulé výstavy Internationale des arts décoratifs et industriels v Paříži v roce 1925, po které styl art deco dostal své pojmenování.
Ida Schwetz-Lehmann byla členkou rakouského Werkbundu, asociace pro podporu německého umění a německé kultury, a členkou Asociace umělkyň v Rakousku.[3] Za své úspěchy byla v roce 1926 oceněna Čestnou cenu města Vídně za výtvarné umění.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adele von Stark na německé Wikipedii.
- ↑ Archiv města Brna, Sčítací archy obyvatel z roku 1900
- ↑ a b THIEME, Ulrich; BECKER, Felix. Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart [online]. E. A. Seemann, Leipzig, 1965. S. 385. Dostupné online. (německy)
- ↑ Sabine Plakolm-Forsthuber: Künstlerinnen in Österreich 1897–1938. Malerei. Plastik. Architektur. Picus-Verlag, Wien 1994
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Waltraud Neuwirth: Keramos und die Wiener Werkstätte : „Keramik extern“ nach Entwürfen von Josef Hoffmann, Dagobert Peche und Ida Schwetz-Lehmann. Wien 2013, ISBN 978-3-900282-65-3.
- Sabine Plakolm-Forsthuber: Künstlerinnen in Österreich 1897–1938. Malerei. Plastik. Architektur. Picus-Verlag, Wien 1994, ISBN 978-3-85452122-8.
- Ida Schwetz-Lehmann. In: BiografiA. Lexikon österreichischer Frauen. Band 3. Böhlau, Wien-Köln-Weimar 2016, ISBN 978-3-205-79590-2.
