Ludwig von Eckhardt

Ludwig baron von Eckhardt
Vojenský velitel v Opavě
Ve funkci: 1831 – 1835
Předchůdce	Leopold von Rothkirch-Panthen
Nástupce	Werner von Trapp
Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku
Ve funkci: červenec 1829 – prosinec 1829
Předchůdce	Alois Gonzaga z Lichtenštejna
Nástupce	Ignaz von Lederer
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1835), polní podmaršál (1821), generálmajor (1809)
Narození	1767 Praha
Úmrtí	7. března 1843 (ve věku 75–76 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1820)
Profese	důstojník
Ocenění	Vojenský řád Marie Terezie (1814)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig svobodný pán von Eckhardt (německy Christoph Ludwig Freiherr von Eckhardt) (25. srpna 1767 Praha – 7. března 1843 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od patnácti let, uplatnil se během válek s revoluční Francií a rychle postupoval v hodnostech. Vynikl v závěru napoleonských válek v Itálii, získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1814) a v roce 1820 byl povýšen na barona. Závěr své aktivní kariéry strávil jako divizní velitel v Brně a Opavě. V roce 1835 odešel do penze v hodnosti polního zbrojmistra.

Životopis

Pocházel z pražské měšťanské rodiny, do císařské armády vstoupil jako patnáctiletý v roce 1782. Zúčastnil se válek proti republikánské Francii a v roce 1798 byl již kapitánem. V roce 1800 byl pověřen přesunem jednotek ze Štýrska na italské bojiště a téhož roku byl povýšen na majora. Pod generálem Suvorovem bojoval v roce 1800 v Itálii a v roce 1802 dosáhl hodnosti podplukovníka. Po uzavření míru sloužil u 42. pěšího pluku v Chebu. Ve válce roku 1805 byl jako pobočník přidělen maršálu Kutuzovovi a zúčastnil se bitvy u Slavkova. V roce 1805 byl povýšen na plukovníka a poté byl velitelem 32. pěšího pluku ve Zvolenu.

Ve válce v roce 1809 bojoval v oblasti Salcburska a téhož roku dosáhl hodnosti generálmajora. V roce 1812 byl pověřen velením na Vojenské hranici se sídlem v Záhřebu, v rámci přesunů spojeneckých vojsk byl v roce 1813 přeložen do rakouských zemí a poté se aktivně zapojil do závěru napoleonských válek. V několika bitvách v Itálii v roce 1814 vynikl statečnosti a taktickou rozvážností, v letech 1814–1815 byl civilním a vojenským guvernérem v Papežském státě. Během stodenního císařství se znovu vyznamenal v Itálii, proti maršálu Muratovi bojoval v bitvě u Tolentina (2.–3. května 1815). Po skončení napoleonských válek setrval ještě v severní Itálii jako velitel brigády v Miláně., krátce poté byl jako brigádní velitel přeložen do Podgórze v Haliči. V roce 1821 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a jako velitel divize zůstal v Haliči. V roce 1825 byl jako divizní velitel přeložen do Brna, kde pak působil pět let. Od července do prosince 1829 byl dočasným zastupujícím vrchním velitelem pro Moravu a Slezsko a nakonec byl od roku 1831 divizním velitelem v Opavě. K datu 1. dubna 1835 byl penzionován s titulární hodnosti polního zbrojmistra.

Tituly a ocenění

Za účast na bojištích v Itálii v roce 1814 získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1814). Několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Vladimíra, papežského Nejvyššího řádu Kristova a bádenského Řádu zähringenského lva. V roce 1820 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Od roku 1822 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 59.

Odkazy

Externí odkazy

• Ludwig von Eckhardt na webu napoleon-series
• Ludwig von Eckhardt in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich