Měkká žíla
| Měkká žíla | |
|---|---|
 | |
| Souřadnice | 50°3′54,42″ s. š., 17°21′27,37″ v. d. |
 | |
| Kód památky | 30169/8-3027 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Měkká žíla je památkově chráněné pásmo s doklady těžby, pozůstatky starého osídlení a hutní výroby v prehistorické době a s pokračováním ve 12. a 15. až 16. století. Nachází se severně od okraje Suché Rudné v okrese Bruntál a představuje největší dobývku v andělohorském rudním revíru. Lokalita byla zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Chráněná oblast se nachází v andělohorském rudním revíru, kde je doložena nejstarší hornická činnost na území Severní Moravy. Pozůstatky po těžbě hlavně zlata jsou prokazatelně doloženy a tato činnost sahá až do období 1500 let př. n. l. Zlato bylo získáváno mělkým dolováním ve zvětralinách, rýžováním na rozsypech a dolováním na křemenných žílách. Těžba byla několikrát přerušena a znovu obnovena. Mezi významnými obdobími je uváděna doba osídlování území Kelty, období raného středověku a další až v období 15. a 16. století. Ještě v 17. a 18. století byly prováděny pokusy o obnovení těžby. V první polovině 17. století byla ražena dědičná štola Augustin, která dosáhla délky 1074 m, ale svůj účel (odvodnění) nesplnila, byla ukončena ve stařinách. Archeologické nálezy pozůstatků zuhelnatělých dřev a jejich datování pomocí uhlíkové metody ukázaly na možnost těžby už v době bronzové.[2][3] Dendrochronologické datování nalezených dřevěných konstrukcí určilo jejich stáří do let 1220–1230.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Mezi nejvýznamnější lokality patří Měkká žíla, která je nejrozsáhlejší dobývkou andělohorského revíru. Je to uměle vytvořená rokle dlouhá až 500 m, široká 50 až 100 m s hloubkou 7–15 m. Dobývka má tvar oblouku, který má v jižní části směr sever–jih a v severní části má směr severovýchod–jihozápad. Na jihu pokračuje do dobývky Podmáslí, jednoho z nejbohatších dolů v 16. století. Jsou zde pozůstatky důlních jam, které jsou zatopeny a vytvářejí rybník. V ohybu dobývky v příkrém západním svahu byla v 17. století ražena štola Liščí díra. V severní části, která je porostlá lesíkem a loukami, jsou pozůstatky mělkého dobývání. V jižní části byly lokalizovány pozůstatky osídlení a hutní výroby. [5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-01-23]. Identifikátor záznamu 141594 : huť na neželezné kovy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Geologické lokality - Vyhledávání - Měkká žíla. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online.
- ↑ HODNÝ, Václav; STROHALM, Petr. HISTORIE DOLOVÁNÍ NA JESENICKU – ANDĚLSKOHORSKÝ RUDNÍ REVÍR. slon.diamo.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online.
- ↑ KUBA, František. Nepatrné stopy, které zasvěceným mnohé prozradí. Bruntálský a krnovský deník. 2017-09-17. Dostupné online [cit. 2020-01-23].
- ↑ Detail dokumentu - G0190484. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online.