Max Dauthendey
| Max Dauthendey | |
|---|---|
 1910 fotil Nicola Perscheid | |
| Narození | 25. července 1867 Würzburg |
| Úmrtí | 29. srpna 1918 (ve věku 51 let) Malang |
| Místo pohřbení | Hauptfriedhof Würzburg |
| Povolání | spisovatel, básník |
| Národnost | německá |
| Manžel(ka) | Annie Johanson |
| Rodiče | Carl Dauthendey, Caroline Friedrich |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max Dauthendey (25. července 1867 Würzburg – 29. srpna 1918 Malang) byl německý spisovatel, básník a malíř impresionistického období.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině fotografa Carla Dauthendeye (1819–1896) a jeho druhé manželky Caroline Friedrichové (1837–1873) ve Würzburgu. Z otcova prvního manželství s Annou Olschangovou měl čtyři nevlastní sestry: Annu Jaegerovou (1845–1920), Marii Dettovou (1848–1908), Dorotheu (1851–1887) a Elisabethu (1854–1943). Z druhého manželství otce měl bratra Caspara (1860–1885). Max se r. 1896 oženil s Annie Johansonovou (–1945).[1]
Začal kariéru jako malíř, velmi citlivý na smyslné dojmy, zejména barvy. Ve čtyřiadvaceti opustil otcovský dům a toulal se světem. Byl ve Švédsku, Dánsku, Francii, Anglii, Sicílii, Mexiku a Řecku. R. 1906 vykonal cestu kolem světa, dlel v Egyptě, Indii, Číně, Japonsku, Americe.[2] Druhou cestu kolem světa, která zahrnovala Arábii a Novou Guineu podnikl r. 1914, ale při vypuknutí první světové války uvízl na Jávě. Pokus o bezpečný přechod zpět do Německa selhal.[3]
Byl všeobjímající romantik a samotářský člověk. Se Stefanem Georgem a Richardem Dehmelem tvořili nejzářivější trojhvězdí německé lyriky. Hlavní téma jeho knih byla láska a dětská radost ze života a z krásy světa.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V češtině[editovat | editovat zdroj]
- Zahrada bez ročních období – přeložil Alfons Breska; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 17. Praha: J. R. Vilímek, 1912
- Osm tváří na jezeře Bivském: milostné příběhy japonské – př. Hedvika Velemínská. Praha-Vinohrady: František Jiroušek, 1918
- Lingam: dvanáct asijských novel – př. Alfons Breska; úvodní studii napsal Arne Novák; obálka a dřevoryty od Františka Koblihy. Praha: Máj, 1919.
- Májová noc: mužský sbor – Emil Axman; text Max Dauthendey; př. Marie Fantová. Praha: Emanuel Starý, 1929
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Dauthendey na anglické Wikipedii.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-26]. Dostupné online.
- ↑ a b SEKANINA, František. 1000 nejkrásnějších novel... č. 17. Praha: J. R. Vilímek, 1912. S. 6.
- ↑ FURNESS, Raymond; HUMBLE, Malcolm. A Companion to Twentieth-Century German Literature. [s.l.]: Routledge 335 s. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Dauthendey na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dauthendey, Max (1867–1918) in The Oxford Companion to German Literature
