Menhartice
| Menhartice | |
|---|---|
 Centrum Menhartic | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Jemnice |
| Obec s rozšířenou působností | Moravské Budějovice (správní obvod) |
| Okres | Třebíč |
| Kraj | Vysočina |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°59′24″ s. š., 15°33′9″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 136 (2023)[1] |
| Rozloha | 4,74 km²[2] |
| Katastrální území | Menhartice |
| Nadmořská výška | 485 m n. m. |
| PSČ | 675 31 |
| Počet domů | 48 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Menhartice 5 675 31 Jemnice menhartice@seznam.cz |
| Starosta | Pavel Leitkep |
| Oficiální web: www | |
  Menhartice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 545031 |
| Kód části obce | 93041 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Menhartice (niem. Meinhardsdorf, dříve též Meinhorticz, Menhartycz, Menharticze, Menhartitz, Manhartitz[4]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina, 3 km na jih od Jemnice. Žije zde 136[1] obyvatel.
Menhartice se nachází 3 km jihozápadně od Jemnice, protéká jí Bělčovický potok a prochází jí silnice z Jemnice do Dešné.[4]
Sousedními obcemi sídla jsou Dešná, Lovčovice, Radotice, Jemnice a Pálovice.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Ze severu na jih prochází přes území obce silnice II/410 z Jemnice do Plačovic, ze zastavěného území obce vychází západně silnice do Pálovic, ze západu a východu obchází zastavěné území obce užitková silnice. Podél jižní hranice území obce a následně severně vede užitková silnice k Pálovicím.
Většina území obce je využívána zemědělsky, zalesněné je jen údolí Menhartického potoka severně od zastavěného území obce, severní okraj území obce a jihozápadní izolovaný les Hájek. Na východním okraji zastavěného území obce se nachází velký areál zemědělského družstva.
Západně od území obce pramení Menhartický potok, dále teče východně, tvoří část východní hranice obce a protéká přes zastavěné území obce, na východním okraji zastavěného území obce se do něj vlévá Bělčovický potok a také jeho nepojmenovaná zdrojnice. Dále teče severně, ústí do něj nepojmenovaný potok a teče severně z území obce a po cca 600 metrech ústí do Želetavky. Bělčovický potok pramení jižně od území obce a následně tvoří část jihozápadní hranice území obce. Na západním okraji zastavěného území obce se nachází dva malé rybníky.
Většina území obce je rovinatá, nachází se cca v 470–490 metrech nad mořem, níže je však položeno údolí Menhartického potoka, to dosahuje cca 450 metrů nad mořem. Těsně za severovýchodní hranicí území obce se nachází nepojmenovaný kopec s kótou 486 metrů.
Zastavěné území obce se nachází téměř uprostřed území obce.[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312, kdy se objevuje při obdarování oslavanského kláštera.[6] Dle jiných zdrojů jsou poprvé písemně zmíněny v roce 1349, roku 1370 měly být v majetku Smila z Police, kdy ten je prodal Ondřejovi z Menhartic.[4] Mezi lety 1392 a 1412 v obci stála tvrz.[7] Nedaleko obce se nacházela vesnice Krajovice s tvrzí, ta je poprvé písemně zmíněna v roce 1409, tvrz i vesnice zanikly v době česko-uherských válek.[8]
Roku 1398 odkoupil vesnici Kunš z Lovčovic, dalším majitelem byl v roce 1466 Machna a pak v roce 1484 Václav z Menhartic, ten v roce 1511 prodal Menhartice Mikulášovi a Volfovi z Nové Vsi. V roce 1602 pak zakoupili Menhartice poručníci dětí Tasova Meziříčského a Menhartice se staly součástí jemnického panství.[4]
V roce 1609 pak Kateřina Mezičíčská prodala jemnické panství Zikmundovi z Tiefenbachu, v roce 1617 pak panství získal Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek a ten pak v rámci stavovského povstání poprosil o odpuštění u císaře a majetky mu tak nebyly zabaveny. V roce 1627 Jindřich Zahrádecký zemřel a zadlužené panství podědily jeho děti. V roce 1628 získal panství Fridrich Jankovský z Vlašimi, Jankovští z Vlašimi vlastnili město až do roku 1736, kdy zemřel Maximilián Arnošt Jankovský bez dědice a tak v roce 1755 získal panství Maximilián Daun. Daunové drželi panství až do roku 1815, kdy je získal Jan Filip Stadion, v roce 1826 pak panství odkoupila Marie Terezie Trauttmansdorfová, roku 1841 pak panství zakoupil Alfons Pallavicini, kdy v majetku rodiny Pallavicini bylo panství až do roku 1849.[9]
V roce 1911 byla založena škola, ta byla zrušena v roce 1966. Roku 1924 byla ve vsi založena Domovina, v roce 1938 byla vesnice elektrifikována. Po skončení druhé světové války bylo v obci roku 1951 založeno JZD, to se však hned roku 1953 rozpadlo, ale v roce 1957 bylo znovu založeno a následně v roce 1966 se sloučilo s JZD Lovčovice a pak v roce 1975 s JZD Bačkovice-Radotice a JZD Pálovice. V roce 1991 se JZD privatizovalo na Zemědělské družstvo Menhartice.[4]
Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce.[10]
Do roku 1849 patřily Menhartice do jemnického panství, od roku 1850 patřily do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, pak od roku 1949[4] do okresu Dačice a od roku 1960 do okresu Třebíč. Mezi lety 1967 a 1980 patřily Menhartice pod Menhartice-Lovčovice a mezi lety 1980 a 1992 byla obec začleněna pod Jemnici, následně se obec osamostatnila.[11]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 210 | 201 | 203 | 225 | 233 | 253 | 233 | 198 | 175 | 140 | 163 | 146 | 162 |
Politika[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2014 do roku 2018 byla starostou obce Božena Gliganičová, od roku 2018 tuto funkci zastává Karel Niederhafner.
Volby do poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]
| 2006[13] | 2010[14] | 2013[15] | 2017[16] | 2021[17] | |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | KDU-ČSL (30.58 %) | ČSSD (20.28 %) | KSČM (18.33 %) | ANO (27.39 %) | ANO (34.93 %) |
| 2. | ČSSD (24.7 %) | VV (17.39 %) | ČSSD (16.66 %) | KDU-ČSL (17.8 %) | SPOLU (31.32 %) |
| 3. | KSČM (17.64 %) | TOP 09 (17.39 %) | ANO 2011 (15.0 %) | SPD (15.06 %) | SPD (8.43 %) |
| účast | 72.03 % (85 z 118) | 60.87 % (70 z 115) | 54.46 % (61 z 112) | 66.67 % (74 z 111) | 69.17 % (83 z 120) |
Volby do krajského zastupitelstva[editovat | editovat zdroj]
| 2008[18] | 2012[19] | 2016[20] | 2020[21] | |
|---|---|---|---|---|
| 1. | KDU-ČSL (29.68 %) | KDU-ČSL (27.65 %) | STO (25.0 %) | KDU-ČSL (35.0 %) |
| 2. | ČSSD (26.56 %) | KSČM (21.27 %) | KDU-ČSL (23.07 %) | ANO (25.0 %) |
| 3. | KSČM (17.18 %) | ČSSD (14.89 %) | SPD + SPO (13.46 %) | Piráti (15.0 %) |
| účast | 55.65 % (64 z 115) | 44.64 % (50 z 112) | 46.55 % (54 z 116) | 37.84 % (42 z 111) |
Prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (17 hlasů), druhé místo obsadil Vladimír Franz (14 hlasů) a třetí místo obsadil Jan Fischer (11 hlasů). Volební účast byla 67.86 %, tj. 76 ze 112 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (43 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (29 hlasů). Volební účast byla 65.45 %, tj. 72 ze 110 oprávněných voličů.[22]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (30 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (18 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (14 hlasů). Volební účast byla 68.47 %, tj. 76 ze 111 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (46 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (31 hlasů). Volební účast byla 71.30 %, tj. 77 ze 108 oprávněných voličů.[23]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2023 první místo obsadil Andrej Babiš (36 hlasů), druhé místo obsadila Danuše Nerudová (21 hlasů) a třetí místo obsadil Petr Pavel (18 hlasů). Volební účast byla 80.53 %, tj. 91 ze 113 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2023 první místo obsadil Andrej Babiš (46 hlasů) a druhé místo obsadil Petr Pavel (42 hlasů). Volební účast byla 77.88 %, tj. 88 ze 113 oprávněných voličů.[24]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Krucifix
- Venkovská usedlost čp. 4
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Jan Dočekal (1907–1988), kněz
- Petr Novák (1891 nebo 1895–1976), generál
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b c d e f NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 762–764.
- ↑ Mapy.cz, Turistická mapa. Praha: Seznam.cz, 19. 3. 2024
- ↑ Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z, král Jan potvrzuje darování Isoldy (Ysaldis abbatissa monasterii de Osla), choti Matěje z Fulštejna (ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein)
- ↑ NOVOTNÁ, Iva. Vybraná opevněná sídla nižší šlechty na jihozápadní Moravě. Brno, 2007 [cit. 2021-05-17]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav Klíma. s. 124. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÁ, Iva. Vybraná opevněná sídla nižší šlechty na jihozápadní Moravě. Brno, 2007 [cit. 2021-05-17]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav Klíma. s. 123. Dostupné online.
- ↑ NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 693–701.
- ↑ Usnesení č. 42, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek. [cit. 2018-05-12]. Dostupné online.
- ↑ ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 178.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2023 [online]. ČSÚ [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Menhartice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Menhartice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Menhartice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
