Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin

Úmluva OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (The International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families) je jedna ze základních úmluv OSN (další jsou Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva o právech dítěte a Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání). Zaručuje ochranu migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků. Byla podepsána 18. prosince 1990 a vstoupila v platnost 1. července 2003 poté, co bylo v březnu 2003 dosaženo hranice 20 signatářů. Česká republika smlouvu dosud neratifikovala. Neratifikoval ji ani žádný další členský stát Evropské unie.

Kontext vzniku

Hlavními hnacími silami v prvních fázích přípravných prací byly Mexiko a Maroko, zdrojové země pracovní migrace, kterých cílem byla ochrana prav jejich občanů pracujících v zahraničí. Jejich kroky vedly k přijetí rezoluce Valného shromáždění č. 34/172 z roku 1979, která následně vedla k ustavení otevřené pracovní skupiny, jež měla v průběhu následujícího desetiletí vypracovat návrh Úmluvy. Zatímco pro zdrojové země byla Úmluva na začátku nástrojem ochrany občanů pracujících v zahraničí, pro cílové země migrace byla spíše nástrojem, který měl přispět k redukci nelegálního zaměstnávání cizinců.

Pojem migrující pracovník

Podle čl. 2 úmluvy, pojem „migrující pracovník“ (migrant worker) označuje osobu, která má vykonávat, vykonává nebo vykonávala výdělečnou činnost ve státě, jehož není státním příslušníkem. Vztahuje se takto na osoby v různých fázích migračního procesu. Podrobně specifikuje různé další kategorie migrujících pracovníků (např. příhraniční pracovníci, vyslaní na projekt pracující pracovníci, sezónní pracovníci). Vztahuje se i na osoby pracující v šedé ekonomice či osoby, které v cílové zemí pracovaly legálně, ale o své postavení z nějakého důvodů přišly. Úmluva děli migrující pracovníky podle následujících definic:

• frontier worker označující migrujícího pracovníka, který si ponechává své obvyklé bydliště v sousedním státě, kam se běžně vrací každý den nebo alespoň jednou týdně;
• seasonal worker označující migrujícího pracovníka, jehož práce je svým charakterem závislá na sezónních podmínkách a je vykonávána pouze po část roku;
• seafarer, který zahrnuje námořníky a rybáře, odkazuje na migrujícího pracovníka zaměstnaného na palubě plavidla registrovaného ve státě, jehož není státním příslušníkem;
• worker on an offshore installation označuje migrujícího pracovníka zaměstnaného při pracích instalace a montáží na moři, které spadají pod jurisdikci státu, jehož není státním příslušníkem
• itinerant worker označuje migrujícího pracovníka, který má obvyklé bydliště v jednom státě a vzhledem k povaze svého povolání musí krátkodobě cestovat do jiného státu nebo států
• project-tied worker označuje migrujícího pracovníka přijatého do státu zaměstnání na určitou dobu, aby pracoval výhradně na konkrétním projektu, který v tomto státě realizuje jeho zaměstnavatel
• specified-employment worker označuje migrujícího pracovníka: 1. který byl svým zaměstnavatelem vyslán na omezenou a stanovenou dobu do státu zaměstnání, aby zde plnil konkrétní úkol nebo povinnost, nebo 2.  který vykonává po omezenou a stanovenou dobu práci, která vyžaduje odborné, obchodní, technické nebo jiné vysoce specializované dovednosti; nebo 3. který na žádost svého zaměstnavatele ve státě zaměstnání vykonává po omezenou a stanovenou dobu práci, jejíž povaha je přechodná nebo krátkodobá, a který je povinen opustit stát zaměstnání buď po uplynutí povolené doby pobytu, nebo dříve, pokud již nevykonává tento konkrétní úkol nebo povinnost nebo nevykonává tuto práci;
• self-employed worker se vztahuje na migrujícího pracovníka, který vykonává výdělečnou činnost jinak než na základě pracovní smlouvy a který si touto činností vydělává na živobytí, přičemž obvykle pracuje sám nebo společně se svými rodinnými příslušníky, a na jakéhokoli jiného migrujícího pracovníka, který je uznán za samostatně výdělečně činného podle platných právních předpisů státu zaměstnání nebo dvoustranných či mnohostranných dohod.

Úmluva se nevztahuje na migranty, pro které je důvod migrace jiný než zaměstnání nebo jiná pracovní činnost, mj. uprchlíky, osoby bez státní příslušnosti, studenty.

Ustanovení

Úmluva rozlišuje postavení jednotlivých kategorií pracovníků. Většina práv se vztahuje i na rodinné příslušníky migrujících pracovníků. Úmluva přiznává všem migrujícím pracovníkům práva občanská, politická, hospodářská, kulturní a sociální. Zakazuje diskriminaci migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků.

Práva, která Úmluva zaručuje lze rozdělit na již obsažená v základních úmluvách OSN a práva přiznána pouze Úmluvou.

K první kategorii podle Hany Lupáčové patří:

• Právo na svobodu a osobní bezpečnost, které je v migračním kontextu uzpůsobeno podmínkám detence (zachování důstojnosti, povinnost státu respektovat kulturní identitu)
• Zákaz retroaktivity při posuzování trestných činů či ukládání trestů nařizující přihlížení k pobytovému statusu daného migrujícího pracovníka (povolení k pobytu, pracovní povolení) a zohlednění humanitárního hlediska
• Zákaz porušování pracovních podmínek zneužívajících závislého postavení migrujících pracovníků (omezování svobody pohybu, neúměrně dlouhá pracovní doba, nedostatek odpočinku, vykořisťování). Úmluva doporučuje sepisování smluv v jazyce, kterému daný pracovník rozumí.
• Právo migrujících pracovníků uplatnit své požadavky vůči zaměstnavatelům také v případě neoprávněného pobytu či zaměstnaní.
• Právo na sociální zabezpečení
• Právo na vzdělání bez ohledu na oprávněnost pobytu rodičů či dítěte
• Právo na neodkladnou zdravotní péči ve stejné míře, jako mají občané daného státu, a to také v případě neoprávněného pobytu čí zaměstnání.

Do druhé kategorie patří:

• Právo obdržet rozhodnutí o vyhoštění v jazyce, jemuž daný migrující pracovník rozumí. Rozhodnutí by mělo být vydáno písemně a obsahovat odůvodnění. Úmluva zaručuje právo na odvolání.
• Povinnost cílové země na  žádost migranta informovat o zadržení konzulární či diplomatické úřady státu původu migranta či státu, který zastupuje zájmy státu původu a právo migranta na komunikaci s nimi (čl. 16 Úmluvy).
• Zákaz konfiskace či poškozování osobních dokladů migrantů (čl. 21 Úmluvy).

Některá práva Úmluva přiznává také migrantům bez dokladů (část III Úmluvy). Články 8-24 zakotvují soubor občanských a politických práv, z nichž mnohá jsou přímo převzata z jiných zákonů a spadají do kategorie lidských práv a základních svobod. Jedná se o právo na život; na soukromí; na svobodu projevu; na svobodu svědomí; zákaz mučení, otroctví nebo  svévolného zatýkání a zadržování; právo na rovnost před zákonem, právo na konzulární ochranu.

Čl. 22 odst. 1 zakazuje kolektivní vyhoštění: každé rozhodnutí o vyhoštění migranta musí být být přijato individuálně Článek 22 má širší působnost než ostatní články ustanovení mezinárodního práva v oblasti lidských práv (např. článek 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech), která omezují uplatňování procesních záruk proti vyhoštění na legálně pobývající migranty.

Problematické v očích cílových států můžou být články 25 až 35, jelikož výslovně přiznávají všem migrantům bez rozdílů řadu hospodářských a sociálních práv, jako je právo na stejnou odměnu jako státní příslušníci, právo na členství v odborech, právo na zaměstnání, právo na zaměstnání a právo na neodkladnou lékařskou péči; na vzdělání pro děti; na respektování kulturních zvyklostí a kulturních tradic.

Část IV obsahuje práva, která Úmluva přiznává pouze migrujícím pracovníkům, kteří jsou legálně zaměstnaní a legálně pobývají na území členského státu Evropské unie. Patří mezi ně svoboda pohybu na území a volba místa pobytu;  právo zakládat sdružení a odborové organizace; právo účastnit se veřejného života a volit a být volen ve volbách ve státě původu. Další  Úmluva upravuje přístup ke vzdělávacím institucím, odbornému poradenství, systémům sociálního bydlení, sociálním a zdravotním službám („za předpokladu, že jsou splněny požadavky pro účast v příslušných systémech“); respektování rodinné jednotky, čímž se rozumí nutnost přijeti cílovými státy opatření usnadňujících sloučení migrujících pracovníků s jejich manželi/manželkami a nezletilými nezaopatřenými dětmi.

Mezi sporná ustanovení této části úmluvy patří článek 51, který stanoví, že ukončení pracovního poměru před uplynutím platnosti povolení k pobytu za účelem zaměstnaní, nemá být vnímán jako migrant pobývající na území neoprávněně.

Ratifikace

Česká republika smlouvu dosud neratifikovala. Neratifikoval ji ani žádný jiný členský stát Evropské unie.

Evropská unie nemá sjednocený postoj k ratifikaci Úmluvy. Hlavní kontroverzi je přiznání větších pracovních práv migrujícím pracovníkům s neoprávněným pobytem, které kritizoval mj. tehdejší viceprezident Evropské komise Franco Frattini v roce 2007. Dále většina základních práv, i když ne vždy ve stejném rozsahu, je migrujícím pracovníkům přiznána na základě jiných Úmluv, mezinárodních a vnitrostátních právních předpisů.

Jiný postoj zaujal Evropský parlament, který v roce 2009 přijal usnesení v němž vyzval členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu o migrujících pracovnících a upozornil je na skutečnost, že většina lidí, kteří pracují nebo pobývají na území Evropské unie neoprávněně, vykonávají práci, která je pro Evropu a její pracovní trhy nezbytná. Dále vyzývá orgány EU a členské státy, aby přestaly používat termín nelegální migranti a místo něj doporučuje pojem migranti bez dokladů.

Kdyby se Česká republika rozhodla Úmluvu ratifikovat, musela by zvážit změnu stávajícího systému úhrad nákladů pobytu v detenci a vyhoštění. Je také otázkou, zda splňuje požadavky na rovný přístup k sociálnímu zabezpečení pro všechny cizince bez ohledu na typ pobytu.

Smluvní státy

Stát	Status
Albáníe	Ratifikováno
Alžírsko	Ratifikováno
Argentina	Ratifikováno
Arménie	Podepsáno
Azerbajdžán	Ratifikováno
Bangladéš	Ratifikováno
Belize	Ratifikováno
Benin	Ratifikováno
Bolivíe	Ratifikováno
Bosna a Hercegovina	Ratifikováno
Burkina Faso	Ratifikováno
Kapverdy	Ratifikováno
Kambodža	Podepsáno
Kamerun	Podepsáno
Čad	Podepsáno
Chile	Ratifikováno
Kolumbie	Ratifikováno
Komory	Podepáno
Konžská demokratická republika	Ratifikováno
Pobřeží slonoviny	Ratifikováno
Ekvádor	Ratifikováno
Egypt	Ratifikováno
Salvador	Ratifikováno
Fidži	Ratifikováno
Gabon	Podepsáno
Ghana	Ratifikováno
Guatemala	Ratifikováno
Guinea	Ratifikováno
Guinea-Bissau	Podepsáno
Guyana	Ratifikováno
Haiti	Podepsáno
Honduras	Ratifikováno
Indonésie	Ratifikováno
Jamajka	Ratifikováno
Kyrgyzstán	Ratifikováno
Lesotho	Ratifikováno
Libérie	Podepsáno
Libye	Ratifikováno
Madagaskar	Ratifikováno
Malawi	Ratifikováno
Mali	Ratifikováno
Mauritánie	Ratifikováno
Mexiko	Ratifikováno
Černá Hora	Podepsáno
Maroko	Ratifikováno
Mosambik	Ratifikováno
Nikaragua	Ratifikováno
Niger	Ratifikováno
Nigérie	Ratifikováno
Palau	Podepsáno
Paraguay	Ratifikováno
Filipíny	Ratifikováno
Rwanda	Ratifikováno
Svatý Tomáš a Princův ostrov	Ratifikováno
Senegal	Ratifikováno
Srbsko	Podepsáno
Seychely	Ratifikováno
Sierra Leone	Podepsáno
Srí Lanka	Ratifikováno
Svatý Vincenc a Grenadiny	Ratifikováno
Sýrie	Ratifikováno
Tádžikistán	Ratifikováno
Východní Timor	Ratifikováno
Togo	Podepsáno
Turecko	Ratifikováno
Uganda	Ratifikováno
Uruguay	Ratifikováno
Venezuela	Ratifikováno

Kontrolní mechanismus

Plnění závazků smluvních států vyplývajících z Úmluvy kontroluje Výbor pro ochranu práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků (Committee on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families). Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, pravidelně podávají zprávy o opatřeních, která přijaly, aby lépe plnily ustanovení úmluvy.

Každý smluvní stát musí výboru předložit první zprávu během prvního roku po ratifikaci. Další zprávy se předkládají jednou za pět let.

Odkazy

Literatura

• Babická, K.: Úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, Migrace Online. 2009
• Lupáčová H., Úmluva OSN o právech migrujících pracovníků a práva neregulérních migrantů. Migrace Online. 2013
• MacDonald, E., Cholewinski, R.: Obstacles to the Ratification of the International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of their Families: EU/EEA Perspectives, UNESCO Migration Studies, 2007
• Plaetevoet R., Sidoti M.: Ratification of the UN Migrant Workers Convention in the European Union Survey on the Positions of Governments and Civil Society Actors, December 18, 2010

Externí odkazy

• Text Úmluvy v angličtině
• Text Úmluvy ve španělštině
• Seznam smluvních států