Otto Molitor
| Otto Molitor | |
|---|---|
.jpg) ak. mal. Otto Molitor při práci | |
| Narození | 2. dubna 1889 Kyjov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | ? 1965 ? |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, sochař, grafik a kněz |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Ervin Karel Molitor (2. dubna 1889 Kyjov[1] – ? 1965) byl malíř, sochař, grafik a kněz Církve československé husitské.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Kyjově v rodině sklárenského účetního Karla Molitora a jeho manželky Julie, rozené Pospíšilové. Původně se věnoval sochařství, později malířství a grafice. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a pak Akademii výtvarných umění u Františka Ženíška v letech 1910–1913. Dne 6. září 1913 se v holešovickém kostele svatého Klimenta oženil s Emilií Hanekovou.[2]
Během života působil v Paříži, Holandsku, Belgii, Německu, Itálii. V Srbsku byl profesorem kreslení. Jako příslušník srbské armády byl zajat a rakouskými úřady stíhán pro velezradu. Soubornou výstavu svých obrazů měl v pražském Obecním domě v roce 1919. Roku 1921 přestoupil do Církve československé husitské. Postupně působil jako profesor kreslení v Uherském Brodě, Hranicích, Lipníku, v Moravské Ostravě a nakonec jako farář Církve československé ve Vratimově.[3][4]
V roce 1907 Otto Molitora jako studenta portrétoval jeho vrstevník Jan Zrzavý.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Otto Molitor [online]. Galerie Platýz [cit. 2016-07-26]. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarních umělců. [s.l.]: Ivo Železný, 2000. 1640 s. ISBN 80-237-3633-7.
- ↑ HADOVÁ, Romana. Portrét klíčem k srdci. , 2014 [cit. 2016-07-26]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Doc.ak.mal. Jiří Krtička. Dostupné online.
