Ryzec dubový
 Ryzec dubový | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales ) |
| Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | ryzec (Lactarius) |
| Binomické jméno | |
| Lactarius quietus (Fr.) Fr. 1838 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ryzec dubový (Lactarius quietus (Fr.) Fr. 1838) je jedlá houba nižší kvality, jeho nahořklá chuť se vařením ztrácí. Roní bělavé, nebo bělavě vodnaté mléko, které na vzduchu žloutne. Zejména starší plodnice mají nepříjemný ploštičný zápach.[1]
Synonyma[2][editovat | editovat zdroj]
Agaricus quietus Fr. 1821
Lactifluus quietus (Fr.) Kuntze 1891
Popis[2][editovat | editovat zdroj]
Klobouk[editovat | editovat zdroj]
je široký 40–100 mm, v mládí vyklenutý, v dospělosti plochý až vmáčklý, bez středového hrbolu, červenohnědý až kožově hnědý, matný, někdy nevýrazně kruhatý nebo s tmavšími skvrnami. Okraj klobouku je v mládí podvinutý, u starších plodnic často zvlněný nebo laločnatý, někdy nevýrazně rýhovaný. Pokožka klobouku je za sucha spíše matná, ojíněná, za vlhka slizká až lepkavá.
Lupeny[editovat | editovat zdroj]
jsou husté, vysoké 3–7 mm, mírně sbíhavé na třeň, okrové až skořicové, ve stáří na ostří rezavě hnědě skvrnité a bělavě poprášené výtrusným prachem.
Třeň[editovat | editovat zdroj]
je válcovitý, 30–100 x 5–20 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, zbarvený obdobně jako klobouk, stářím rezavějící.
Dužina[editovat | editovat zdroj]
je bělavá, načervenalá až nahnědlá, tuhá, v mládí téměř bez vůně, v dospělosti voní nepříjemně (ploštičně). Roní bělavé nebo bělavě vodnaté mléko, které na vzduchu pomalu žloutne. Chuť mléka i dužniny je mírně nahořklá, avšak nepalčivá.
Výtrusný prach[editovat | editovat zdroj]
je smetanový, jeho barva odpovídá hodnotě 2b podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).
Výtrusy[editovat | editovat zdroj]
jsou široce eliptické, 6,5–9 x 6–7,5 µm velké, se středně vysokou ornamentikou s četnými spojkami.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Roste hojně od nížin do podhůří, často ve skupinkách zejména v listnatých lesích pod duby, se kterými tvoří mykorhizu. Fruktifikuje od června do října. [1]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Dle některých zdrojů jedlá houba podřadné chuti, kdy se hořká chuť tepelnou úpravou ztrácí. [2] Podle jiných zdrojů jde však o nejedlý druh ryzce. [3] Nelze jej proto s jistotou doporučit ke konzumaci, pokud by jej někdo chtěl sbírat, měl by preferovat mladší plodnice, bez typicky silného ploštičného zápachu.
Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]
Ryzec hnědý - hlavním rozdílem je vodnaté mléko a výrazná vůně po maggi, roste také nejčastěji ve vlhkých jehličnatých lesích.
Ryzec syrovinka - za tento ryzec je asi nejčastěji zaměňován. Zejména poslední dobou s rozmachem internetu lidé pátrají častěji po ryzci syrovince a domů si donesou ryzec dubový. Ryzec syrovinka je však statnější, více do oranžova a voní výrazně aromaticky po slanečcích.
Další záměny mohou být např. za ryzec ryšavý, ryzec kafrový a nebo velmi vzácný ryzec rudohrdlý (Lactarius rubrocintus)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b SOCHA, Radomír. Ryzce : v lese, v kuchyni a s léčivými účinky. Praha: [s.n.] 279 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7281-494-7, ISBN 80-7281-494-X. OCLC 939571442
- ↑ a b c Lactarius quietus - ryzec dubový - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ JORDAN, Michael. The encyclopedia of fungi of Britain and Europe. Rev. ed. vyd. London: Frances Lincoln 384 pages s. Dostupné online. ISBN 0-7112-2378-5, ISBN 978-0-7112-2378-3. OCLC 56435994
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ryzec dubový na Wikimedia Commons
