Vrba šedá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVrba šedá
alternativní popis obrázku chybí
Vrba šedá (Salix elaeagnos)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďvrbovité (Salicaceae)
Rodvrba (Salix)
Binomické jméno
Salix elaeagnos
Scop., 1772
Synonyma
  • vrba šedivá, vrba hlošinovitá
  • Salix eleagnos[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba šedá (Salix elaeagnos), známá též jako vrba hlošinovitá, je keřovitá až stromovitá vrba s nápadně dlouhými a úzkými listy. Roste i v Česku, je však považována za ohrožený druh. V rámci rodu vrba je řazena do podrodu Vetrix.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Mimo staršího názvu vrba šedá (nebo šedivá) se nově objevuje pojmenování vrba hlošinovitá.[2][3] Někteří čeští vydavatelé používá vědecké druhové pojmenování ve tvaru elaeagnos, zahraniční (mimo[4]) užívají druhové jméno eleagnos.[5][6][7]

Druh vrba šedá se vyskytuje ve dvou poddruzích:

V České republice roste ve volné přírodě pouze vrba šedá pravá. Vrba šedá úzkolistá pochází ze Španělska a Francie, kde vytváří kulovité nebo polokulovité keře. Její listy jsou nápadně dlouhé, až 20 cm, a velmi úzké. V Česku se někdy vysazuje jako okrasná rostlina, je známá také pod taxonem Salix elaeagnos Scop. var. angustifolia.[2][8][9]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste hlavně v Evropě, Malé Asii a v pohoří Atlas na severozápadě Afriky. V Evropě se hlavně nachází v mladých pohořích mírného a středozemního podnebí, roste v Pyrenejích, Apeninách, Alpách, Karpatech a na Balkáně. Česká republika tvoří severní hranici výskytu vrby šedé ve Střední Evropě.

V České republice roste pouze v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatině, které jsou součástí Vnějších Západních Karpat. Vrba šedá je vázána na nečetný biotop štěrkových náplavů vyskytujících se v podhorských potocích a řekách, kde ještě dochází k divočení vodních toků. Rostliny na štěrkových sedimentech trpí často záplavami a v letním období zase suchem, substrát bez koloidních látek neudrží vlhkost. A právě na takových místech nemá vrba šedá konkurenci. Výskyt v jiných prostředích je velice náhodný a jedná se většinou o uměle vysazené jedince.[8][10][11]

Popis[editovat | editovat zdroj]

V nížinách je to dvoudomý strom dosahující průměrné výše 8 až 10 m, výjimečně i 16 m, s přímým kmenem o průměru i více než 25 cm. Ve vyšších polohách však převážně mívá tvar vysokého metlovitého keře. Kůra je vždy šedá a hladká, tmavě červené hranaté letorosty jsou řídce porostlé bělavými chlupy, zploštělé pupeny bývají dlouhé 2 až 3 mm. Vzpřímeně vyrůstající kožovité listy s drobounkými palisty mají řapík dlouhý jen do 4 mm, na podzim při usychání černají. Čárkovitě obkopinaté listové čepele, dlouhé 6 až 10 cm a široké jen 0,6 až 0,8 cm, jsou na obou stranách zúžené, v koncové části jsou jemně pilovité a jinak celokrajné. Líce čepelí jsou tmavozelené, většinou lysé nebo jen mírně chlupaté, ruby jsou šedobíle plstnatě chlupaté.

Jednopohlavné květy jsou sdružené do květenství jehnědy, které mají u báze několik brzy opadajících listů. Jehnědy jsou tenké, válcovitých tvarů, o délkách 1,5 až 3 cm a šířkách 0,3 až 0,4 cm. V samčích jehnědách mají květy toliko dvě chlupaté vespod srostlé tyčinky zakončené prašníky. Samičí jehnědy nesou květy s krátce stopkatým semeníkem, viditelnou čnělkou a dvoulaločnou bliznou. Listeny květů jsou světle zelené, obvejčitého tvaru a jemně brvité. V květech je po jedné nektarové žlázce.[8][10][11]

Hybridizace[editovat | editovat zdroj]

Vrba šedá se nekříží příliš často a hlavně se již nekříží zpětně. Na hybridech jsou patrné znaky po obou rodičích. V ČR se prokazatelně vyskytují tři kříženci: Salix × bifida, Salix × capnoides a Salix × oleifolia.[12]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Vrba šedá je v oblasti Beskyd v současnosti rozšířena poměrně hojně, přitom je ale vázána na vzácný biotop štěrkových náplavů, které jsou v souvislosti s pobřežní regulaci vodotečí postupně likvidovány. Problémem číslo jedna je malý počet míst kde náplavy nově vznikají, tj. vhodných míst, kde by se mohly uchytit nové rostliny a omladit současnou populaci. Problémem číslo dvě je křídlatka, které nová volná místa obsazuje rychleji. V roce 2000 byla "Černým a červeným seznam cévnatých rostlin České republiky" vrba šedá prohlášena za ohrožený druh.[13]

Využití[editovat | editovat zdroj]

V období úbytku fosilních energetických zdrojů se posuzuje možnost využití rychle rostoucí vrby šedé k produkci biomasy. Uvádí se, že v tuně suché biomasy (štěpky) je skryta energie asi 800 Gj. Pěstování pro energetické účely by mohlo pomoci k jejímu rozšíření v původních areálech.[14]

  • Větvička s listy
    Větvička s listy
  • Samčí jehnědy
    Samčí jehnědy
  • Dozrávající semena
    Dozrávající semena

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ a b c HRONEŠ, Michal. BioLib.cz: Vrba šedá [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 04.01.2006 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ Biomonitoring: Vrbové křoviny štěrkových náplavů [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2011-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30. 
  4. ↑ Flora Europaea: Salix elaeagnos [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ( ITIS: Salix eleagnos [online]. National Plant Data Center, NRCS, USDA. Baton Rouge, LA, USA, rev. 05.08.2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ GRIN Taxonomy for Plants: Salix eleagnos [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 24.08.2010 [cit. 2011-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-19. (anglicky) 
  7. ↑ Salix eleagnos [online]. Flora Iberica, Real Jardín Botánico, Madrid, ES, rev. 01.01.1970 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. ↑ a b c KLEČKOVÁ, Lucie. DP: Vrba šedá v Moravskoslezských Beskydách: ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b KĹČ, Vladimír. BOTANY.cz: Vrba šedá [online]. BOTANY.cz, rev. 09.12.2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Dendrologie.cz: Vrba šedá [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR= cs, 2001 [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. 
  14. ↑ RYCHTECKÁ, Petra. Produkce vrby šedé (Salix eleagnos) na přirozeném stanovišti ... [online]. Mendelova univerzita, Lesnická a dřevařská fakulta, Brno, rev. 21.05.2010 [cit. 2011-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-26. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vrba_šedá&oldid=21817682“