Zemské klima

Klimatické podmínky na zemi jsou obecně příznivé pro život. Nicméně ne natolik, aby bylo možné zemi nazývat superhabitabilní planetou. Tou byla Země v minulosti, v některých svých dávných prehistorických obdobích, například před 56 miliony let během paleocenního teplotní maxima, kdy byla průměrná globální teplota o 12 až 14 stupňů vyšší než dnes a životu se dařilo ve všech koutech světa, včetně zemských polů, kde tou dobou rostly opadavé lesy mírného pásma.

Dnes je na takový rozmach života Země příliš chladná. S výjimkou evropy, která je na svoji zeměpisnou šířku abnormálně teplá díky golfskému proudu, je na většině zemského povrchu už od 50 stupně zeměpisné šířky relativně studeno. Ideální není ani rozložení srážek. Velká část oblastí, kde by teploty byly pro život celoročně příznivé, například v tropickém a subequatoriálním pásmu, trpí suchem. Jen a pouze v těsném okolí rovníku je klima celoročně příznivé pro rozvoj života bez jakéhokoliv omezení.

Nicméně i tak je na tom Země ve srovnání se sousedními planetami sluneční soustavy velmi dobře. Na Venuši je stokrát větší atmosférický tlak, a teplota na povrchu přesahuje 400 stupňů celsia. A Mars je na tom přesně obráceně. Atmosférický tlak 100 krát nižžší a teplota na celém povrchu včetně rovníku hluboko pod bodem mrazu, na hodnotách srovnatelných s Antarktidou.

Největší vliv na klimatické podmínky na jednotlivých částech Země má hlavně a především zeměpisná šířka. Tedy vzdálenost od rovníku. Od toho se odvíjejí klimatická pásma, určená hlavně intenzitou dopadajícího slunečního svitu. Zatímco na rovníku svítí slunce pod nejpřímnějším úhlem a má tedy největší intenzitu, směrem k pólům je tomu přesně naopak. Sluneční záření sem dopadá s nejmenší silou a tudíž jeho schopnost ohřát zemský povrch je mnohem nižší.

Klimatická pásma

Podle Alisovovy klasifikace existuje na zemi sedm hlavních klimatických pásem, v závislosti především na vzdálenosti od rovníku a celkové příznovosti pro život. Zatímco rovníkové oblasti jsou celoročně teplé a zároveň mají stálý a dostatečný přísun srážek umožňující po celý rok růst rostlin bez jakéhokoliv omezení, směrem dále od rovníku se klima už stává méně příznivé. A nejméně příznivé je na zemských pólech.

Ekvatoriální pás

Výskytuje na rovníku a jeho blízkém okolí, cca do 5° až 10° severní a jižní zeměpisné šířky. Jde o jediné klimatické pásmo na zemi, kde se nevyskytují jakákoliv nepříznivá období, která by nějakým způsobem omezovala růst vegetace nebo život místních živočichů. Celoročně zde panuje teplé počasí, tzv. věčné léto, bez jakýchkoliv sebemenších výkyvů (ochlazení) teploty. Stejně tak je zde po celý rok dostatek deště a vláhy. Díky kombinaci těchto dvou věcí se tu daří životu tak, jako nikde jinde na zemi. Rostou zde bujné deštné pralesy a vyskytuje se tu velké množství živočišných druhů.

Obvyklé klimatické podmínky se zde v průběhu roku nijak nemění. Vzhledem k neustálému koloběhu dešťů, horka a s tím souvisejícím vysokým výparem, se zde neustále tvoří oblačnost. Většinou je zpravidla zataženo nebo polojasno, s velmi častými bouřkami a vydatnými dešti. Zcela jasná obloha je vzácnou výjimkou, která se objevuje jen velmi zřídka, a zpravidla nemívá dlouhého trvání.

Přestože sem dopadá sluneční záření nejintenzivněji, paradoxně jsou zde umírněnější teploty oproti od rovníku vzdálenějším oblastem. To je dáno především prakticky neustálou oblačností. Neznamená to, že by tu bylo chladněji, jen jsou zde menší teplotní výkyvy. Typické denní teploty jsou okolo 30°C. A ani v noci nijak výrazně neklesají. Zpravidla se drží nad hodnotou 20°C. A jak již bylo řečeno, takové teploty tu panují celoročně, bez jakýchkoliv rozdílů mezi ročními obdobími.

Přestože jsou místní podmínky pro život ty nejpříznivější na zemi, člověk jako tvor adaptovaný spíše na chladnější klima tady velmi trpí. Problémem zde není ani tak vysoká teplota, jako její kombinace s velmi vysokovu vzdušnou vlhkostí, neboli teplota mokrého teploměru, která je tu hodně vysoká. I když zde papírově panují teploty srovnatelné s typickým českým létem, vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu jsou tyto stejné teploty vnímány daleko intenzivněji. Tato kombinace se vyjadřuje teplotou rosného bodu. Zatímco v česku jeho hodnota i v těch nejdusnějších letních dnech dosahuje pouze 22 až 24 stupňů, v ekvatoriálních oblastech jako Singapur nebo Amazonie se může vyšplhat až na 28 - 30 stupňů. Pociťově je zde tedy teplota daleko vyšší, což se projevuje tak, že se člověk mnohem více potí a mnohem snadněji přehřeje. Turisté i místní žijící v těchto oblastech si velmi často stěžují na vysokou teplotu, která je v kombinaci s velkou vlhkostí vzduchu naprosto nesnesitelná. Ač je tedy toto podnebné pásmo obecně pro život nejpříznivější, pro člověka jakožto tvora adaptovaného na život dále od rovníku je naopak to nejméně příjemné.

Subekvatoriální pás

Toto pásmo leží už dále od rovníku. Obvykle v rozmezí 5° - 15°, v některých koutech světa až 20° zeměpisné šířky. Oproti ekvatoriálním oblastem už dochází v průběhu roku k citelným výkyvům počasí. Zatímco v části roku připadající na dané polokouli na léto je počasí shodné s ekvatoriálním pásmem, tedy teplé, vlhké a deštivé, v té druhé (zimní) dochází k výraznému úbytku srážek, který společně s přetrvávajícími vysokými teplotami a trvale jasným slunečným počasím vede k velkému suchu. Zjednodušeně řečeno, hlavním znakem subekvatoriálního pásma je monzunový charakter počasí, tedy střídání obodbí dešťů a období sucha. Přičemž platí, že směrem blíže k rovníku jsou tyto výkyvy méně výrazné, zatímco dále od něj naopak velmi citelné. A samozřejmě, v období sucha zdejší rostliny a živočichové trpí. Přestože jsou tyto oblasti stále velmi blízko rovníku a teplotně příznivé, na mnoha místech s drsnějšími obdobími sucha dochází ke stejnému jevu jako v mírném pásu: zatímco v období dešťů je všechno bujně zelené, v období sucha vegetace shazuje listy a přechází do hibernace.

Přes tyto velké výkyvy ve srážkách však teploty zůstávají celoročně velmi stabilní. V období dešťů na stejných hodnotách jako v ekvatoriálním pásmu (okolo 30 stupňů během dne), a v období sucha se jen mírně liší většími výkyvy, kdy jsou noci chladnější (15 - 20°C) a dny teplejší (35 až 40°C). Takový charakter počasí je velmi dobře znát například v Burkině Faso. Směrem dále k hranici s tropickým pásem se pak již začíná projevovat i určitý náznak střídání léta a zimy. Toto je pozorovatelné například ve střední Indii, kdy v létě vládne typický vlhký, deštivý ekvatoriální charakter počasí se stabilními teplotami kolem 30°C. Během suché a slunečné zimy dochází k poklesu denních teplot (den 20 - 25°C, noc i méně než 10°C), a jak nastupuje jaro během stále pokračujícího období sucha, přicházejí spalující horka (až přes 40°C). Která jsou poté unuta neustálou oblačností a dešti s umírněnými teplotami kolem 30°C.

Tropický pás

Nachází se v zeměpisné šířce 15° až 30°. Hlavním znakem oproti výše vyjmenovaným pásům je již citelné zimní ochlazení. Zatímco léto je stejně horké a deštivé jako v ekvatoriálním a subekvatoriálním pásu, na podzim dochází k pozvolnému klesání denních teplot a ubývání srážek. A v zimě je ve srovnání se zbytkem roku už výrazně chladněji. Nebo přesněji řečeno, není tak teplo jako je tomu po většinu roku. Například na Madagaskaru bývá v tuto roční dobu přes den jen kolem 20°C a v noci teplota padá až na 5 stupňů. Směrem k hranici se subtropickým pásem pak může být ještě chladněji. Třeba v indickém Lahore může dojít až k poklesu denní teploty na pouhých 10 stupňů a té noční až k nule.

Hlavním pravidlem tropického pásma ovšem je, že nikdy nedochází k tak velkému ochlazení, aby teplota klesla pod bod mrazu. Ač tedy dochází k ochlazení, vegetace v žádnou část roku není nucena přecházet do vegetačního klidu z důvodu příliš nízké teploty. Celoročně zde fakticky panují letní podmínky, jen s tím, že v určité části roku je méně teplo než v těch ostatních.

Co se týče ročního průběhu srážek, stále je zde citelný monzunový charakter, kdy je v létě deštivo a v zimě sucho. Zimní ochlazení je však paradoxně pro zdejší vegetaci velká výhoda, protože když je během tohoto suchého období chladno, je daleko menší výpar vody z krajiny, více vody zůstává v půdě, a tím pádem vegetace narozdíl od subekvatoriálního pásma netrpí suchem a může celoročně zůstávat zelená.

Subtropický pás

Obvykle v zeměpisné šířce 30° až 40°, v Evropě až 45°. I v subtropickém pásu je léto zpravidla srovnatelně horké jako v pásech blíže rovníku, včetně toho ekvatoriálního. Nastává tu však už jedna podstatná odlišnost. Největší rozdíl oproti předchozím pásům blíže rovníku je to, že se tady vyskytuje už skutečné zimní období, kdy je natolik chladno, že vegetace musí přejít do doby vegetačního klidu.

V tomto ohledu je subtropický pás spíše mnohem podobnější tomu mírnému. Je možné říci, že subtropické pásmo se v mnohem překrývá s tím mírným. Ale obecně je celkově mnohem teplejší, s výraznou převahou vegetační doby nad dobou vegetačního klidu. Léto je oproti mírnému pásu mnohem delší a teplejší a vegetační doba trvá po většinu roku, protože teplé počasí panuje už od brzkého jara a drží se až do pozdního podzimu. Pouze v zimním období (prosinec až únor) dochází k ochlazení, které lze přirovnat k typickému podzimu v mírném pásu. Ve srovnání s mírným pásem je však tato subtropická zima jen velmi mírná. Například v Madridu bývají typické denní teploty v rozmezí 5°C až 20°C. Přičemž v chladnějších dnech jsou obvyklé slabé ranní mrazy, maximálně v hodnotách okolo -5°C. Přesně ty samé hodnoty bývají i v Buenos Aires, Bloemfonteinu, nebo hlavním městě Austrálie Canbeře.

Ve vzácných případech, zejména při přechodném vpádu velmi studeného vzduchu z vyšších zeměpisných šířek může i sněžit. Většinou jde jen o lehký sněhový poprašek, který během dne rychle roztaje. Jen naprosto výjimečně, v některých obzvláště studených rocích se může na pár dní vyskytnout klasické zimní počasí typické pro mírné pásmo, kdy se vytvoří vyšší sněhová pokrývka, která se udrží po celý den, nebo i více dní v kuse. Takový případ byl třeba v prosinci 2009 na ostrově Krk. V Pule na nedaleké Istrii byl v té době 20. prosince zaznamenán pokles teploty až k hodnotě -10°C. Ještě daleko extrémnější byl případ sněhové bouře Filomena, která zasáhla severovýchod španělska v lednu 2021. 9. ledna dosáhla výše sněhové pokrývky přímo v samotném Madridu minimálně 30 cm. Šlo o největší množství sněhu za posledních 50 let. A poté přišly na místní poměry velmi tvrdé mrazy. Záznamy z Madridského letiště ukazují během nejchladnějšího dna -13°C ráno a 0°C přes den.

Mírný pás

Vyskytuje se typicky ve 40° až 55° (v Evropě až 60°) zeměpisné šířky. Lze ho nazvat jako určitou hranici zlomu mezi teplejšímu oblastmi blíže rovníku a těmi studenějšími, které jsou naopak blíže k pólům. A také jako pásmo těch největších kontrastů. Zatímco během letního slunovratu sem dopadají sluneční paprsky pod stejným úhlem jako na rovník, v zimě je slunce příliš nízko nad obzorem na to, aby dokázalo zabránit pronikání arktického počasí až do těchto zeměpisných šířek.

Také je tady už velmi citelný rozdíl v délce dne během léta a zimy.

Hlavní rozdíl oproti okolním pásům, subtropickému a subpolárnímu, je v délce vegetační doby. Zatímco v subtropickém vegetační doba trvá po většinu roku a zima je krátká, v subpolární je to naopak: většinu roku je zima a poté následuje krátké léto. Oproti tomu v případě mírného pásu je to přesně půl na půl: půl roku teplá doba vegetačního růstu, půl roku chladné období vegetačního klidu. Přičemž mezi těmito dvěma obdobími jsou pozvolné přechody zvané jaro (přechod z chladného období do teplého) a podzim (přechod z teplého období do chladného).

Co se týče teplot, ty mohou být v létě pořád poměrně vysoké. Teploty překračující 30°C jsou zde zcela běžná a počasí v některých dnech může být velmi podobné tomu v subtropických a tropických oblastech. Už se zde ale nevyskytuje v tak velké míře extrémní dusno, tedy kombinace vysoké teploty a vysoké vlhkosti vzduchu se kterou se lze běžně setkat v pásech blíže rovníku. Z tohoto důvodu je léto v mírném pásmu pociťově méně horké a příjemnější.

Naproti tomu zimy jsou už opravdu studené a minimálně v těch nejchladnějších dnech velmi podobné těm v polárních oblastech (trvalá sněhová pokrývka, celodenní mráz). Ze satelitních snímků lze pozorovat, že plocha souvyslé sněhové pokrývky, která se v zimě drží ve vyšších zeměpisných šířkách se běžně rozšiřuje až do oblastí mírného pásma. Ovšem i tady platí, že mrazy nedosahují takových intenzit jako v subpolárním a polárním pásu.

Určitým specifikem mírného pásu je i obrovský vliv toho, jak hluboko je daná oblast ve vnitrozemí. Zatímco v místech blíže k rovníku jsou mezi pobřežními a vnitrozemskými oblastmi rozdíly minimální a ve vyšších zeměpisných šířkách citelné, ale ne nějak velké. V mírném pásu jsou rozdíly mezi zejména západně orientovaným pobřežím a vnitrozemím naprosto extrémní. Zatímco na západě Irska jsou roční teploty v rozmezí od -5°C do 25°C. V hlubším vnitrozemí, již od střední Evropy to může být -25°C až 35°C a v to nejhlubším nitrozemí, jako je Kazachstán i -35°C až 40°C. Vnitrozemi mírného pásmu je tady velmi nehostinné. Nejen z důvodu krutých zimních mrazů, ale i léta které je dostatečně dlouhé a horké na to, aby krajinu zcela vysušilo. Z toho důvodu se tady prakticky nevyskytují žádné lesy a jsou zde prakticky výhradně travnaté.

Subpolární pás

V rozmezí 55° až 70° zeměpisné šířky.

Odkazy

Související články

• Zemská atmosféra
• Podnebné pásy
• Köppenova klasifikace podnebí